Jsem nesmělý, ale léčím se

21.04.2017 Studenti vysokých i středních škol pokoušející se napsat esej, seminární či závěrečnou práci, často donekonečna hledají, na čí názor by se mohli spolehnout. Pročítají různé odborné články a vědecké publikace, které jsou podobné jejich studovanému tématu. Ovšem dokonalá modelová práce neexistuje. Většinou poté končí u slepování citátů a myšlenek z knih a článků, které pročtou, domnívajíce se, že toto je ten nejfundovanější postup při psaní závěrečné práce.

Problémem studentů je, že při vstupu do průzkumného projektu, zejména když jsou velmi mladí, nemusí nutně vědět, jakým způsobem identifikovat intelektuální mezníky. Po pravdě řečeno, často ani neví, že nějaké jsou. Během svého studia většinou touží po někom, kdo jim poradí, jak dál. A tím sklouzávají k pasivnímu a nejistému způsobu myšlení. Jejich pocit, že se zesměšní, často překonává jejich zvědavost a přesvědčení. Výsledkem této pasivity bývá, že se zřídka věnují moudru jediného myslitele, ke kterému mají opravdu přístup: sebe sama.

Mají tolik práce s hledáním chytřejších a lepších názorů, že nejsou schopni s jistotou myslet ani psát. Ve svých pracích nakonec dokážou pouze shrnout vědecké publikace, a to ještě díky zkopírovaným odstavcům. Jakým způsobem tedy s tímto problémem naložit? Na tuto otázku je možno nalézt zcela jednoduchou odpověď. Místo neustálého hledání fundovaných vědeckých zdrojů by se studenti měli začít skutečně naplno věnovat své práci a pokusit se vybudovat něco nového.

Kromě toho, že se věnují psaní samotné práce, mohou zkusit jen tak mimochodem psát i o svých vlastních zkušenostech spojených s touto činností. Mohou si například pořídit deník, do kterého budou zaznamenávat, jak na ně použité zdroje působí. Dávají smysl? Souhlasí s hlavní myšlenkou zvoleného tématu? Jsou myšlenky a názory publikujících odborníků konzistentní?

Vážení studenti, hledejte argumenty a reagujte na kontroverzní názory. Prostě a jednoduše, začněte svou závěrečnou práci ŽÍT. Věnujte jí více času, než jen pár měsíců. Sice ne vždy vás více času, který strávíte nad tématem, povede k autoritativnímu psaní, ale s největší pravděpodobností se z vás stanou odborníci, jež jsou schopni přispět k vědecké diskusi.

Budete do dané problematiky pronikat stále hlouběji, jelikož si dokážete sami klást relevantní otázky. Vlastním aktivním přístupem ke studiu budete schopni odhodit nesmělost a začnete pochybovat o spoustě informací, které autoři odborných článků označují za pravdivé. Nebudete souhlasit se vším jen proto, že je to publikováno v odborné literatuře a některým článkům se dokonce vysmějete s vysvětlením, že jsou zřejmě adresovány lidem, kteří o tématu téměř nic nevědí.

/RB/