Jak vytvořit poutavý odborný text

08.01.2020 Psaní závěrečné vysokoškolské práce začíná již v době přípravy na ni, kdy si autor začíná psát krátké poznámky, prostřednictvím kterých si postupně piluje styl svého psaní a zlepšuje formu budoucího písemného projevu. Učí se ovládat hlavní zásady slohových prací, gramatiku jazyka českého, správné zapisování interpunkčních znamének a v neposlední řadě také volbu vhodných slov.

Cílem každého autora závěrečné práce je, aby jeho text na každého čtenáře (nejen odborného) nebudil dojem jednotvárně opakujících se slov či myšlenek. Začleňování vhodných slov bývá hlavním předpokladem znalosti jejich použití a správného umístění v textu. Efektivní užití vhodných slov či symbolů pomáhá čtenáři nejenom se dobře v textu orientovat, ale také jeví dojem, že se autor v dané problematice velice dobře vyzná. Při tvorbě závěrečné práce je nutné dodržovat určitá zásadní pravidla, jako jsou jasnost vyjádření, srozumitelnost a z toho plynoucí naplnění logické struktury práce. Autor práce musí neustále vycházet z předepsaného zadání a ujasnění si představy, co chce ve skutečnosti řešit, čeho si ve sledované problematice je již vědom, čeho chce ve své práci dosáhnout. Velice důležitým bodem při tvorbě závěrečné práce je uvědomění si, čím autor chce studovanému jevu přispět, tedy v čem bude spočívat jeho vlastní přidaná hodnota řešení. Z toho plyne, že nejdůležitějším a zásadním předpokladem efektivního a poutavého odborného psaní je právě autorova myšlenka. Pisatel musí mít neustále na paměti, kdo bude očekávaným čtenářem jeho práce. Poté si může rozhodnout o formě výkladu psaní, detailech a rozsahu faktů či informací, které ve své práci použije. Vše musí samozřejmě představovat komplexní logický sled do sebe zapadajících informací. Je také nutné hlavní myšlenku práce vyjádřit hlavní větou, ne větou vedlejší. Autor si tímto uvědomí strukturu své práce, vytváří její konstrukci, kterou postupně dotváří. Neméně důležité je pečlivé uspořádání látky, kdy je rozhodováno, co budou představovat hlavní kapitoly, co jejich podčásti a jaká bude mezi nimi souvislost. Při rozhodování o uspořádání látky si musí autor položit otázku, co je důležité do rozvrhu zařadit a co vynechat, jelikož příliš mnoho detailů může u čtenáře vyvolat znepokojení stejně, jako vynechání některých podrobností v hlavním sdělení.

Žádná závěrečná vysokoškolská práce ovšem nebude nikdy dokonalá, to je třeba si uvědomit. Nástroje potřebné k tvorbě textu jsou jen podpůrnými prostředky, které mohou značně napomoci ke kvalitní práci. Největší odpovědnost za vysokou úroveň textu zůstává jako obvykle na autorovi. Na jeho znalostech, vědomostech a v neposlední řadě na důvtipu. /RB/