Jaké by měly být přijímací zkoušky?

15.03.2021 Příjímací zkoušky, jak jistě mnozí z vás dají za pravdu, jsou noční můrou všech absolventů středních škol, kteří se hlásí na nejrůznější typy vysokých škol a univerzit. Běžně v domácnostech zaznívají pochybovačné otázky typu „mám vůbec na to?“ či strohé konstatování „tohle se v životě nemůžu naučit“. Po překlenutí období přijímacích zkoušek pak již nově přijatí studenti zjišťují, že je při studiu čekají daleko tvrdší oříšky v podobě zápočtů a zkoušek.

Jsou tedy přijímací zkoušky potřeba? A proč někde jsou a u některých oborů zase potřeba nejsou? Existují obory lidské činnosti, které jsou založeny na předpokladu určitého talentu či kompetencí. Za všechny zmiňme třeba řemeslo učitelské nebo obory múzické. Zde je potřeba, aby uchazeč o studium disponoval určitou úrovní nadání či předpokladů. Budoucí herec by měl mít například komunikativní kompetence na daleko vyšší úrovni nežli student technických oborů. Také u studenta hudební fakulty se předpokládá, že již někdy v předchozím životě držel housle se smyčcem v rukou. U studenta sportovní fakulty je tase předpoklad, že úroveň jeho pohybových schopností a dovedností je ve srovnání se studenty humanitních oborů o několik výkonnostních stupňů vyšší.

Naproti tomu jsou zcela jistě obory, kdy není potřeba prokazovat talentové dovednosti, ale spíše všeobecný přehled. Pro přijetí do těchto oborů mnohdy stačí jen motivační pohovor nebo SCIO testy, které mají ověřit všeobecný přehled studenta. Mnohdy je pak od přijímací zkoušky fakultou úplně upuštěno. Je třeba tedy posuzovat případ od případu, obor od oboru. Nicméně přijímací zkouška slouží mimo jiné také jako určitý selektivní nástroj potřebný k tomu, aby se na vysokou školu dostali právě ti studenti, kteří mají největší předpoklady studium efektivně a úspěšně absolvovat. /MN/