Vzděláváním proti profesní stagnaci

14.6.2015 Doplňování či rozšiřování kvalifikace j elementárním předpokladem osobního i profesního růstu zaměstnanců i vedoucích pracovníků. Stagnace totiž může mít neblahé následky a to jak na samotného jedince, tak na výsledky jeho práce. Ve školství je tento problém ještě daleko více umocňován, protože se jedná o výchovu a vzdělávání dětí a žáků. Je tedy důležité jim co nejefektivněji předat nejen učivo nebo učební látku, ale také morální hodnoty, sociální postoje a normy chování, jež jsou důležitým aspektem jejich socializace a sociální adaptace. Každá společnost, každé sociokulturní prostředí se logicky snaží vychovávat morálně a sociálně adaptabilní jedince, kteří budou ve svém budoucím životě přínosem pro společnost.

V tomto ohledu je tedy důležité, aby se pedagogičtí pracovníci celoživotně vzdělávali, ušili se novým didaktickým trendům a osvojovali si moderní výukové metody. Není nic horšího než paní učitelka nebo pan učitel, kteří po několika desetiletích pedagogické praxe nemají vůli učit se novým věcem, které by pak mohly aplikovat při vzdělávání a tím rozšířit pestrost vzdělávací nabídky pro své žáky. Mladí pedagogové po střední nebo vysoké škole, kteří přicházejí do stagnujících kolektivů, jsou pak druhými za svoji kreativitu a moderní didaktické přístupy kritizováni a to z toho důvodu, že se snaží do vzdělávání aplikovat něco nového, co není v daném kolektivu vítáno. Zde hrozí také to, že tyto mladé pedagogy pak nebude jejich práce naplňovat a uspokojovat, což může v být v horším případě důvodem jejich odchodu ze školství.

V současné době je nabízena různými státními i soukromími institucemi celá řada vzdělávacích kurzů či seminářů, které jsou zaměřeny na různé obory (dramatické, tělovýchovné, hudební, legislativní aj.). Současný trend vede ředitele škol k tomu, aby nabízeli svým zaměstnancům tyto semináře v rámci dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků. Osobní a profesní rozvoj pedagoga, by měl být jeho primárním cílem nikoli proto, že mu to bylo vedením nařízeno, ale proto, že má chuť a vůli se ve své profesy posouvat kupředu a záleží mu na kvalitě vzdělávání. Stagnující pedagog, který nemá vůli se dále vzdělávat, by si měl položit otázku, zda je ještě pořád přínosem pro vzdělávání, nebo zda by neměl popřemýšlet nad tím, jestli by nebylo pro obě strany vhodnější, kdyby se jeho profesní dráha ubírala jiným směrem.