Aby byl název textu dostatečně „sexy“

15.12.2016 Atraktivní název práce musí natolik upoutat čtenářovu pozornost, že nebude schopen odložit text a bude mít nutkání se do něj začíst, nebo ještě lépe, úplně se do něj ponořit. Ale jaký název zvolit, aby potencionální čtenář práci alespoň prolistoval a nepoužil ji radši k jiným účelům?

Autor textu má v podstatě dvě možnosti. Zvoleným názvem může čtenáři přiblížit, o co v jeho práci jde. Například: „Množství přidaných výživových látek ve funkčních potravinách“, nebo „Finanční gramotnost dětí mladšího školního věku“. Tyto druhy názvů nepotřebují téměř žádnou autorovu kreativitu a okamžitě umožňují všem uhodnout, co je v textu napsáno.

Autor svým názvem stručně popíše, oč v práci jde, může do názvu zařadit jedno nebo dvě klíčová slova a je vymalováno. Problém je ovšem v tom, že tyto popisné názvy přilákají ke čtení pouze čtenáře, kteří hledají přesně to, o čem autor píše. Ale co s těmi, jež nejsou odborníky na dané téma? Pokud bude zvolen vhodný název, mohli by si text přečíst i oni a dokonce by se mohlo stát, že je bude určitým způsobem i inspirovat. Jak to ovšem udělat, aby autorův vhodně zvolený název oslovil i tyto čtenáře?

Odpověď je prostá, vložit do názvu nějakou univerzálnější problémovou otázku, která bude zajímavá i pro širší okruh laické veřejnosti. Například: „Když musíš, tak musíš: Kvalitativní analýza používání toaletního papíru v českých domácnostech“, nebo „Šla Nanynka do zelí: Způsoby užití pesticidů v českém zemědělství“. Tyto názvy, které chtějí upoutat pozornost i těch čtenářů, jež nejsou znalí problematiky, obvykle obsahují dvě části.

První se snaží upoutat pozornost a druhá vše blíže upřesňuje. Důležité však je, aby článek, který následuje, byl stejně zajímavý jako název. Upřesňující část názvu je ovšem nutná, jinak by čtenář po přečtení pouze první části vůbec nemusel pochopit, o čem práce asi je. Je proto nutné udělat pár zásadních kroků: maximalizovat počet čtenářů, kteří text chtějí číst, dozví se od něj, co očekávali a snad i něco více; snažit se o to, aby název byl pochopitelný sám o sobě; název není abstrakt a neměl by obsahovat více než dvanáct slov;zvolit vhodný kompromis mezi velice zajímavým a velice výstižným názvem.

Má babička mi kdysi dávno sdělila moudrou větu: „Lidi vždy zaujmeš nějakou sprosťárnou, nebo pikantností“, a měla pravdu. Jenže název „Ho..no, pr..el, sra..ka- to je naše značka“, by asi u odborného textu nebylo to pravé ořechové. Proto svým důvtipem a kreativitou musíme získat čtenářovu pozornost. /RB/