Akademická čtvrthodinka

31.10.2017 Akademická čtvrthodinka? Jistě se alespoň vysokoškoláci s tímto eufemisticky myšleným výrazem při svém studiu někdy setkali. Co je tímto výrazem míněno? A jak vlastně vznikl?

Počátky tohoto výrazu můžeme ne příliš přesně datovat do dob, kdy náramkové hodinky nebyly běžnou součástí našeho života. Jak tedy určovat čas, když jsme v okolí neměli žádné hodiny na věži? Pomineme nezáživnou definici výrazu akademická čtvrthodinka a řekneme si to tak nějak lidsky.

Čas se určoval podle slunce a to, jak již dnes všichni víme, nebylo nikterak přesné. Bylo tedy zcela pochopitelné, že lidé, mezi nimi i vysokoškolští pedagogové, se čas od času o nějaké ty minuty zpozdili. Tento výraz se tak vžil zejména v pedagogické společnosti a i dnes je často používán v souvislosti s pozdním příchodem asistenta, odborného asistenta, docenta či profesora na přednášku.

Dochvilnost je výsadou králů praví klasik. A to by mělo být zejména v době, kdy nějaký přístroj, ukazující čas, má po ruce téměř každý, by mělo platit napříč společností. Leč pro studenty je akademická čtvrthodinka příjemným časem odpočinku či prostorem probrat mezi sebou „důležité“ věci, na který mezi přednáškami logicky nezbývá čas. Takže určitě se nikdo ze studentů na své přednášející nikterak nezlobí.

Jaké by asi nastali diskuze či ohlasy, kdyby si akademickou čtvrthodinku vybírali také studenti?

Obávám se, že by se vysokoškolské studium rapidně zkrátilo o několik desítek hodin za semestr. V jiných oborech lidské činnosti by bylo asi také „veselo“. Představme si hasiče, kteří obdrží informaci o požáru, ale v duchu akademické čtvrthodinky by si ještě v klidu dopili svůj šálek kávy. Asi by si řekli „je čas, vždyť nehoří“. /MN/