Bolístky seminárních prací
11.07.2017 Jednou z často užívaných forem práce vysokoškolských studentů na seminářích a cvičeních je vypracování seminární práce s její následnou prezentací formou referátu s diskusí. Hlavním smyslem této aktivity je, aby student dospěl k hlubší analýze teoretických a empirických znalostí nezbytných pro svá budoucí řešení různých situací či problémů. Přístup studentů k této práci je však často kontraproduktivní.
Seminární práci běžně pojímají jako nutné zlo, kterým se dle jejich mínění učitelé jen snaží znepříjemňovat sladký studentský život. Tvorba seminární práce se tak pro studenty stává noční můrou, přičemž se ji snaží vypracovat různými způsoby, ne však takovými, z kterých by bylo jasné, že dokážou nalézat vlastní přístupy ve studované problematice.
Velkým nedostatkem studentů je neschopnost seminární práci vůbec vytvořit, přestože se automaticky předpokládá, že touto schopností by měli být vybaveni již ze střední školy. Také jen malá část studentů se seminární práci věnuje jako určité formě odborného či vědeckého sdělení, jež má svá nepsaná pravidla. Studenti své práce také často zaměňují za esej, či za jiný literární útvar.
Vyrábějí text zbytečně dlouhý, málo informativní, rozvláčný, s nepřehlednou strukturou, která je příčinou nejasného, nebo vůbec žádného závěru. Obvyklou praxí studentů bývá, že své seminární práce pouze okopírují, přičemž text žádným způsobem vědomostně neobohatí. Ověřování zdroje, věrohodnost a obsahová kvalita informací při tvorbě seminární práce jsou další velké slabiny, o kterých by mohla být napsána publikace o několika stech stranách. Správný postup při zpracovávání seminární práce by mohl být zpravidla tento:
1. Neodbíhat od zadaného tématu;
2. Vymezit odborné literární prameny, odkazy a citace dle bibliografické normy;
3. Vybrat klíčová slova;
4. Uvádět příklady a výzkumné otázky k diskusi;
5. Provádět korekci textu; 6. Zhodnotit přínos zadaného tématu;
7. Seminární práce by se neměla stát samoúčelnou záležitostí pro splnění zápočtu.
Bude-li student dodržovat tyto postupy, je možné, že se naučí o tématu přemýšlet, vyhledávat a formulovat otázky, na které si bude umět i odpovědět. Správně se vyjadřovat a sdělovat své poznatky písemnou i verbální formou, strukturovat své myšlení a rozvíjet myšlenkové operace. Dokáže také vystupovat před odbornou veřejností, přijímat případnou kritiku, akceptovat hodnocení druhých a utvářet si vlastní sebehodnocení i sebereflexi. Zkrátka začne být kvalifikovaným vysokoškolským studentem. /RB/