Chceme se učit novým věcem pro dobro dětí?

12.7.2015 Stagnace, jek všichni jistě uznají, je odvěký nepřítel vzdělávání. Pokrok se zastavit nedá a platí to také ve školství. Učit se novým věcem, sledovat moderní trendy a využívat didaktické a učební materiály, by mělo být prioritou každého pedagoga. Leč opak je někdy pravdou. Starší učitelky (neberte to prosím jako globální dogmatizmus) koukají na své mladší kolegyně, zvláště na ty, co právě ukončily střední nebo vysokou školu, jako na někoho, kdo jim bude chtít ve školách a třídách zavádět nové pořádky, na které ale vůbec nejsou zvědavé. Přitom taková mladá kolegyně je plná elánu a díky němu by mohla být velkým přínosem pro vzdělávání dětí. Jenže zde panuje strach z toho, že když nově příchozí kreativní učitelka bude aplikovat nové metody a formy práce, bude to paní ředitelka vyžadovat i po ostatních kolegyních a to není mnohdy pro ně samotné žádoucí.

Mladším kolegyním tak ty starší mnohdy vyčítají jejich snaživost a snaží se jim pobyt ve škole co nejvíce znepříjemnit. Takže mladá učitelka přichází velmi brzy o naděje a hlavně chuť do práce. Toto zcela jistě není přínosem pro vzdělávání. Někdy také nastává problém v tom, že na kreativitu a případné vyšší vzdělání se hledí jako na vážný handicap. Vzdělaná kolegyně je totiž mnohdy vnímána jako konkurent, namísto toho, aby na ni bylo nahlíženo jako na element vzdělávání, který vnese do stagnujícího kolektivu nový, svěží vítr. Pokud někdo cítí, že je jeho práce stereotypní a má pocit, že částečně po letech praxe vyhořel, pak je nasnadě zvážit své další setrvání ve školství a připustit si, že změna by mohla být dobrým východiskem z této nemilé situace. Mladé a vysokoškolsky vzdělané kolegyně v mateřských školách, jsou brány jako konkurentky i některými ředitelkami, které se bojí o své místo. Otázkou je, jestli je o co stát. Zcela určitě čerstvá vysokoškolačka nemíní hned po škole řídit takový kolos, jakým bezesporu mateřská škola je. Jenže to je potřeba oprostit se od předsudků a závist nechat někde stranou. Pojďme se na vzdělání a kreativitu dívat spíše jako na něco, co je pro děti velkým přínosem.