Chci být Mgr., ne magor

18.08.2017 Opravdu není třeba si nic nalhávat, univerzitní studium je těžké. Potřebujete velkou dávku trpělivosti, někdy trochu sebeodříkání, výdrž a v neposlední řadě dobré lidi okolo sebe. V současné době jsou na studenty kladeny čím dál vyšší nároky a bohužel mnozí z nich to psychicky nezvládnou.

Do prvního ročníku nastoupí jako vyrovnaní a nadějní optimisté, ovšem během studia se z nich stávají nerváci, kteří bez léků na uklidnění neudělají nic. Je možné, aby studenta ze zkoušky šoupli rovnou do „blázince“? Ano, může se to stát. Na jeho psychickém zdraví se určitě podepisují noci probdělé nad skripty, extrémně stresující období zkoušek, ale také například nedostatek soukromí na kolejích. Vysokoškoláků s psychiatrickou diagnózou přibývá stále více.

Nejčastější příčiny jejich problémů jsou deprese, psychická i fyzická zhroucení, úzkostné stavy, závislosti na alkoholu či drogách. Na mnohých vysokých školách není studentům umožněno, aby si rozvrhli zkoušky do celého semestru (dle svého časového harmonogramu) a tak se vyhnuli stresujícímu zkouškovému období. Musí absolvovat praxi, mnohdy různé brigády a kromě každodenních povinností, vytvořit i několik zápočtových testů během jednoho týdne a skládat náročné zkoušky v rozsahu několik stovek stran. Výsledkem bývá přetížený mozek, přepracování a nedostatek času.

Zkouškové období končí a na chodbách univerzit je možno potkat třesoucí se ztrhaná individua, která denně nenaspí více než čtyři hodiny, nevycházející ze svého pokoje a místo normální vyvážené stravy hltající různá povzbuzovala a vitamíny v tabletách. Není divu, že někdo ze studentů nevydrží, sbalí si svých „pět švestek“ a vyrazí buď k mostu, do blázince, k rodičům, nebo na pracovní úřad a na školu se už nikdy ani nepodívá.

Prevencí takového nervového zhroucení může například být zajištěné zaměstnání před ukončením studia. Mnoho studentů mívá často obavy z budoucnosti, kdy vyjadřují domněnku, že kdyby věděli, co se bude dít po škole, studium by prožívali v mnohem větší pohodě a ani několikahodinové čekání na určitou zkoušku by je určitě nerozházelo.

Další prevencí, která zabrání studentovi nezbláznit se, je nestudovat kraviny, čili to co ho nebaví. A vůbec nejlepší je, pokud ho nebaví škola, nestudovat ji a jít dělat věci, které mu dávají smysl. Pomyslnou vstupenkou do ústavu může být i tato otázka s odpovědí: „Jak bych si mohl/a pokazit nejbližší tři a více let svého života? Jo už vím, půjdu studovat obor, který mě vůbec nezajímá. Hlavně, že budu mít titul“. /RB/