Cizí jazyk v předškolním věku ano či ne?

3.6.2015 Výuka, nebo spíše nabídka cizích jazyků v předškolním vzdělávání, se v posledních letech stává velice často aplikovaným jevem. Pedagogická veřejnost se v tomto ohledu dělí na dva protipóly: jedni jsou zastánci toho, aby se malé děti, které navštěvují mateřskou školu, učily cizím jazykům již od svého nejranějšího věku, a ti druzí zase zastávají názor, že by se dítě mělo nejdříve naučit perfektně svůj mateřský jazyk a pak by teprve měl přijít na řadu jazyk cizí. Co je správné? To je určitě na posouzení každé konkrétní mateřské školy, ředitele či ředitelky nebo samotných předškolních pedagogů. Určitě je ale v tomto ohledu dobré, připomenout si argumenty obou stran tak, aby náš názor na celou problematiku byl co nejobjektivnější.

Primárním aspektem celé problematiky je fakt, že vždy by mělo být přihlíženo k potřebám dítěte, což si přiznejme, že mnohdy není naše elementární pohnutka. Mnohdy o zařazení angličtiny nebo němčiny do vzdělávací nabídky mateřské školy, nebo třeba formou kroužku, rozhodují daleko banálnější argumenty. Stejně tak jako každý obor, tak také předškolní pedagogika se posouvá směrem kupředu a do vzdělávací nabídky se aplikují moderní didaktické trendy, pro jejichž inspiraci saháme mnohdy i do zahraničí. Určitě je to krok správným směrem, protože vše, o nám pomůže ve výchově a vzdělávání dětí předškolního věku, bychom měli přivítat. Otázkou je, jestli aplikace cizích jazyků do institucionálních předškolních zařízení je v souladu s potřebami dětí nebo je toto rozhodnutí více či méně podřízeno spíše přáním rodičů či je to součástí strategie školy, které se zcela logicky snaží v rámci vlastní prezentace, nabízet co nejširší okruh „nadstandardních“ aktivit pro děti. Těžko v tomto ohledu soudit a obrázek si musí každý udělat sám a to s ohledem na vlastní konkrétní zkušenost.

Pravdou je, že se mnohdy v mateřských školách setkáváme s faktem, že přání rodičů jsou mnohdy stavěna nad zdravý úsudek pedagogů, kteří se i přes vlastní vnitřní nesoulad s tímto požadavkem, podřizují těmto přáním, a i když to je zcela nepochybně v dobré víře, výsledky jejich rozhodnutí jsou často nevalné či mizivé. Kritici výuky cizích jazyků v předškolním vzdělávání v mnoha případech argumentují tím, že by se dítě mělo nejprve naučit dobře svůj mateřský jazyk a teprve poté přejít na jazyk cizí. Připusťme si, že něco na tomto argumentu bude. Děti, mnohdy i v posledním ročníku předškolního vzdělávání, mají velmi často logopedické problémy s výslovností hlásek jako je Ř; Š, Č, R aj. Pokud není mateřská řeč dostatečně ukotvena, je mnohdy pro výuka cizího jazyka pro dítě obtížná, zatěžující a tím tedy nerespektující jeho primární potřeby. Následkem může být nechuť dítěte se cizí jazyk učit, případná frustrace z toho, že ostatním dětem „to jde“ a konkrétní dítě má potíže.

Mateřské školy nabízejí, ať už prostřednictvím externích lektorů, nebo svými kmenovými zaměstnanci, výuku cizího jazyka již dětem ve třech letech jejich života. Pokud si uvědomíme, že z vývojového hlediska dítě na konci druhého roku života, tedy v období, kdy přechází ze svého primárního sociálního prostředí, do prostředí institucionálního vzdělávání, ovládá něco kolem tří set slov, pak by mohlo být nahlíženo na aplikaci cizího jazyka už v tomto raném předškolním věku jako na holý nerozum. Dítě totiž mnohdy jen opakuje slova po lektorovi či učiteli bez zjevného pochopení jeho významu. V tomto ohledu je zcela na místě ptát se po soudnosti jak instituce, která cizí jazyk dětem zprostředkovává, tak také po soudnosti rodičů těchto dětí.

Tato problematika se nedotýká pouze objektu výchovy, kterým je dítě předškolního věku, ale také subjektu, který cizí jazyk dětem zprostředkovává. Pokud se totiž nejedná o rodilého mluvčího (Angličana, Němce aj.) nebo o člověka, který delší dobu žil a působil v konkrétním cizojazyčném prostředí, pak může být forma jazyka, která je dětem prostřednictvím lektora či učitele nabízena, být po lingvální i formální stránce nedokonalá a tudíž tedy pro dítě absolutně zbytečná a obtěžující. Ono je něco jiného naučit se jazyk ve školních lavicích, kde je eliminováno mnoho přirozených aspektů tohoto jazyka (například přízvuk aj.) a naučit se tentýž jazyk v přirozeném prostředí, jako je země, kde se tímto jazykem úředně mluví. Nastává pak totiž velký problém, že dítě, ač jazyk do jisté míry ovládá, nedovede se s ním v dané zemi domluvit. Je pak taková výuka efektivní? V nabídce cizího jazyka však lze spatřovat i další negativní aspekty. Pokud je lektor či učitel velice kvalitně vybaven po stránce jazykové, pak může nastat komplikace po stránce didaktické. Děti předškolního věku mají svá vývojová, osobnostní a jiná specifika, kterými se výrazně liší od starších dětí, například těch, které navštěvují školy základní. Proto je potřeba k nim takto přistupovat i po stránce didaktické a zprostředkovávat jim jazyk jejich přirozenou formou, tedy hrou. Ne však každý lektor, který je zdatným lingvistou musí být notně vytříbeným didaktikem.

Aby byl pohled na celou problematiku objektivní, pak je potřeba podpořit i argumenty těch, kteří jsou zastánci výuky cizího jazyka v předškolním věku. Pravdou je, že dítě v tomto období prožívá progresivní „expanzi“ v oblasti kognitivních procesů, tedy velice se rozvíjí jeho paměť, myšlení, vnímání aj., což je skvělým předpokladem pro to, aby dětský mozek co nejlépe absorboval cizí jazyk. Pokud je tento zprostředkováván přirozeným způsobem, tedy hrou, může podporovat rozvoj kognitivních procesů. Výuk může být také spojena s názorností, tudíž lektor či učitel může přiřazovat k jednotlivým slovům také předměty či věci (při učení barev používat pastelky apod.), což dítěti pomáhá lépe si dané slovo zapamatovat a v souvislostech si jej vybavit.

Mnoho základních škol již od prvních tříd přechází na výuku cizího jazyka, většinou tedy ještě ve formě spíše doplňkových aktivit. V tomto ohledu je příprava dítěte v oblasti cizího jazyka v předškolním vzdělávání, důležitým segmentem, který ulehčí pedagogům na základních školách jejich další vzdělávání dětí. Dítě je jazykově elementárně vybavené tak, aby učitel na základní škole mohl na tyto základy plynule navázat.

Faktem také je, že cizí jazyk děti v mateřských školách baví a nezřídka se můžeme setkat se zkušeností, že se na něj přímo těší. V takovém případě bychom tuto nabídku jazyka mohli označit za uspokojování potřeb dítěte. Důležité ale je, aby se v této problematice více angažovali také rodiče. Výuka cizího jazyka v mateřské škole není tak efektivní, pokud se přímo rodina nepodílí na jeho další progresy, at už třeba samotnou vlastní participací v podobě toho, že na dítě cizím jazykem doma mluví, nebo tak, že dítě přihlásí na kroužek cizího jazyka do některého z volnočasových zařízení (dům dětí a mládeže, centrum volného času aj.).

Je nutné připustit, že ani jedna strana, tedy jak zastánci, tak odpůrci výuky cizího jazyka v předškolním vzdělávání, nemůže dogmaticky tvrdit, že jejich pravda je ta jediná správná. Vždy je potřeba proti sobě postavit pro i proti a dívat se na celou problematiku nezaujatě. V tomto článku zcela jistě nezazněly všechny argumenty, které lze v souvislosti s výukou cizích jazyků prezentovat, ale určitě zazněly jedny z těch nejvíce diskutovaných v odborných pedagogických kruzích. Názor na tuto problematiku si však každý z nás musí vytvořit sám./M.M./