Co s rostoucími požadavky zaměstnavatelů?
V dnešní době již rozhodně neplatí, že vysokoškolské studium je výsadou pouze mladých lidí, připravujících se odborně na svůj profesní život. Naopak, moderní doba, rychle postupující technologie, globalizace, zvyšování kvality řízení jak soukromých firem, tak i státní či veřejné správy a hrozící nezaměstnanost, kladou na každého člověka v produktivním věku nemalé nároky, tedy pokud má snahu uspět na trhu práce, získat a udržet si takové zaměstnání, které odpovídá jeho ambicím a schopnostem.
Zaměstnavatelé v současné době kladou mimo znalostí a osobnostní kvality či profesní praxe, nemalý důraz také na dosažené vzdělání a velmi často striktně vyžadují pro obsazení nabízených pozic kandidáty s ukončeným vysokoškolským vzděláním.
Stejně tak pociťují aktuálně handicap i zaměstnaní lidé s ukončeným pouze středoškolským vzděláním, neboť díky absenci vysokoškolského titulu nemohou velmi často zastávat pozice, které by odpovídaly jejich kvalitám a zkušenostem. Nejvíce se tento problém týká lidí v produktivním věku kolem 45 let, kteří vstoupili do profesního života v době, kdy se středoškolské vzdělání jevilo v mnoha případech pro budoucí karieru jako „dostačující“.
Tento trend je možno nyní zřetelně pozorovat ve státní a veřejné správě, kde ještě donedávna byla většina pozic úředníků obsazována právě středoškolsky vzdělanými lidmi. To bylo typické například pro finanční úřady, obecní úřady, správy sociálního zabezpečení atd.
V současné době se ovšem situace mění a i tyto instituce nejenže dávají přednost vysokoškolsky vzdělaným žadatelům o zaměstnání, ale při obsazování většiny pozic toto vzdělání bez výjimky vyžadují. Ne vždy navíc postačuje pouze bakalářský stupeň vzdělání, ale je požadován stupeň magisterský a často je kvalifikační předností také získání MBA titulu.
Tato v současnosti zavedená praxe souvisí s tím, že náročnost práce v uvedených institucích strmě roste a je potřeba, aby zaměstnanci, kteří je reprezentují, disponovali špičkovými a komplexními znalostmi i dovednostmi a dokázali se adekvátně a pružně přizpůsobovat stále stoupajícím nárokům. Je to dáno jednak vlivem globalizačních trendů, a také tím, že v převážné většině institucí vstupují pracovníci běžně do vztahů a jednání s právníky, daňovými poradci, znalci či jinými fundovanými odborníky. Má-li být jejich práce perfektní a výsledky odpovídající, musí být při jednání s těmito odborníky jejich rovnocennými partnery, což je možno pouze za předpokladu odpovídající úrovně komplexních znalostí a způsobu vystupování. Vzdělání těchto pracovníků tedy nemůže být zaměřeno pouze úzce a jednostranně, ale musí poskytovat teoretický základ pro řešení širokého spektra problémů, což zahrnuje důkladné znalosti základů práva, ekonomiky, komunikací, jazykovou vybavenost atd.
Tato situace pak logicky dopadá i na nároky při obsazování pozic v soukromých firmách. Ty se navíc snaží přizpůsobit také standardním požadavkům na kvalitu zaměstnanců zahraničních firem, v jejichž dceřiných společnostech nachází uplatnění stále více pracovníků. Nastupující trend je možno sledovat v praxi například při obsazování pozic účetních, asistentů či personalistů. Stejná situace je také v institucích a zařízeních, ve kterých se uplatňují sociální pracovníci.
Na požadavky pracovního trhu adekvátně reagují vysoké školy svými nabídkami kombinovaného, často nazývaného „dálkového“ studia, které umožňuje studovat právě těm, kteří nemohou využít denní formy studia. Nabídka studijních oborů je aktuálně velmi pestrá.
Mnoho lidí však odkládá studium z obavy, že při svém vytížení nebudou stačit nárokům školy a nebudou schopni se studiem skloubit své mnohdy náročné zaměstnání a osobní život. Je samozřejmě důležité zvážit pečlivě všechny životní okolnosti a důkladně vybrat studijní obor. Neméně důležité je porovnat způsob studia na jednotlivých školách a zvolit tu, jejíž podmínky jsou nejvíce vyhovující. Takovými podmínkami je například četnost přednášek a výukových bloků, na nichž je vyžadována osobní účast, neboť školy preferují samostudium v různé míře a právě tento aspekt může sehrát velký vliv při zvažování možného skloubení studia, práce a osobního života.
Není příliš efektivní rozhodnutí o studiu odkládat na později, neboť život přináší stále nové a nové okolnosti a ne vždy se i „později“ podaří vytvořit pro kombinované studium zcela optimální podmínky, ale oddaluje se tak získání výhod pro budování kariéry.
Samozřejmě, že kombinovaná forma studia klade vysoké nároky na schopnost samostudia, uspořádání priorit a organizaci času, ale zvýšení kvalifikace a získání nových znalostí a dovedností je cennou hodnotou, která může být významně zúročena a nepochybně stojí za to do ní co nejdříve investovat. /J.Š./