Děti ve školách a genderová problematika I.

28.07.2017 Gender a genderová problematika v našem školství do značné míry také souvisí s feminizací, která po revolučním roku 1948 do značné míry ovlivnila a bohužel dosud ovlivňuje naše školství. V dobách školské reformace, tedy v první polovině devatenáctého století, byla výuka, až na výjimky, zcela v rukou učitelů, mužů, kteří studovali na vysokých školách na tu dobu nejmodernější výukové metody.

Mnozí z nás určitě od svých prarodičů slýchávali „náš pan učitel“ nebo „náš pan řídící“. Nikdo si až do éry první republiky nedovedl představit ani připustit, že by z genderového hlediska bylo vzdělávání zcela výhradně v rukou žen. Také tehdejší studium na vysokých školách bylo zcela přizpůsobeno tomu, že studenti budou muži.

S rozvojem feministického hnutí se však naše společnost velmi rychle proměňovala. Daleko více žen, než tomu bylo v předchozích desetiletích, se začalo věnovat pedagogice a vzdělávání obecně. Nejprve v cizině (např. Marie Montessori), později i u nás (Ida Jarníková aj.).

Před začátkem druhé světové války už jsme se mohli častěji setkávat s ženami, vysokoškolsky vzdělanými a kvalifikovanými pedagogy. Ve srovnání se zastoupením mužů v tomto společenském odvětví se ale zcela jistě jednalo o jednotky procent.

Vývoj však nelze zastavit a v porevolučních letech (po roce 1948) se vzdělávání stávalo čím dál více doménou žen, žen, které studovaly na vysokých školách, dělaly si docentury či profesury a postupem času se z nich stávaly odbornice, které společnosti dokázaly, že jsou opravdovými odborníky na vzdělávání. Je však dogmatická feminizace v našem školství tím jediným správným řešením? /MN/