Jak je hodnocena absolventská práce

03.10.2016 Máte hotovo. Ještě jste si však neoddechli. Výtisky vaší bakalářské práce dostali do rukou vedoucí a oponent. A vám vrtá hlavou: „Přečtou si ji opravdu celou? Objeví ty nedodělky, o kterých vím? Bude seznam literárních zdrojů stačit? Nezapoměl/a jsem na něco?“ Teď už vám zbývá jen čekat na verdikt a čas si krátit učením na závěrečné zkoušky.

Jak to vypadá na druhé straně barikády? Vedoucí vaší bakalářky trne. Vzali jste si k srdci všechny ty připomínky, které vám řekl nebo napsal emailem? Byly k něčemu všechny konzultace, které s vámi měl? V lepším případě texty neviděl 14 dní. Pravděpodobnější však je, že je neviděl víc než měsíc. Co jste za tu dobu, bez jeho připomínek, zbabrali? Nezměnili jste toho příliš?

Někteří profesoři mají studentů více a tak si je trochu pletou. Možná ani nevědí, že vaši práci četli jen jednou a to měla sotva polovinu stran. I ti jsou ale rozechvělí, když poprvé otevřou to veledílo. Pokud téma navrhli sami, bojí se, že nakonec bylo pochopeno jinak, než je zamýšleli. I oni na výsledku mají svůj díl, stojí tam jejich jméno.

Zároveň vědí, že ve stejnou dobu čte text i oponent, který se s ním seznamuje úplně poprvé. Možná má vyšší očekávání. Vašeho studenta třeba ani nezná, protože ho neučil. Výhodu má ten pedagog, který se s oponentem zná a může mu zavolat nebo napsat email. Osvětlit protistraně okolnosti vzniku a promluvit o tom, jaké si představuje hodnocení. Pokud se oba shodnou, spadne jim veliký kámen ze srdce.

Jaké napsat hodnocení? I to bývá oříšek. Profesor by přeci neměl psát otřepané banality, zvláště ne o práci, kterou sám vymyslel, korigoval a vedl. Nesmí však autora ani příliš chválit. To by vypadalo, že se ho snaží za každou cenu obhájit. Hodnocení musí být objektivní. A to u textu, který již několikrát četl a trochu ho zná, úplně nejde. Během konzultací a rozmluv se studentem, si k tématu vytvořil vztah. To, že obsah zná, může působit i další problémy. Například si nevšine, že tam chybí něco, co v některých dřívějších verzích bylo. Prostě předpokládá, že to tam je.

Oponent je na tom trochu lépe. Vztah k autorovi ani k jeho dílu nemá. Pokud ho zaujme název a téma, na přečtení se dokonce těší. Rád by se dočetl i něco nového. Zklamání pak bývá o to větší a hodnocení o to horší. Ale může tomu být i naopak.

Od názvu si nic nesliboval a ono se pod ním skrývá převratné dílo, které by si zasloužilo polici v univerzitní knihovně. V ideálním případě lituje, že tuto bakalářskou práci nevedl on sám. A hned si hledá kontakt na studenta, aby společně přetvořili slibnou bakalářku v ještě dokonalejší diplomku. /BM/