Jak motivovat „mateřinkáře“ ke studiu na vysokých školách I.?

21.07.2017 Současná školská legislativa, konkrétně zákon 563/2002, vymezuje odbornou kvalifikaci pedagogických pracovníků, kteří se pohybují napříč naším institucionálním vzděláváním. Učitelé mateřských škol jsou kvalifikovanými pedagogy v případě, kdy jejich minimální studium je dosaženo formou středoškolského vzdělání na středních pedagogických školách.

Současné trendy však směřují k tomu, aby si i pedagogové mateřských škol dodělávali minimálně bakalářské studium v akreditovaném studijním oboru na vysokých školách či univerzitách. Co je ale k takovému kroku „donutí“, když jsou dle zákona kvalifikovanými pedagogy?

Primárně by to měla být potřeba dále si rozšiřovat svojí kvalifikaci, takříkajíc „pro své uspokojení“ nebo také proto, aby se mohli ve své pedagogické praxi dále rozvíjet. Dnešní společnost je však daleko pragmatičtější a nejlepším motivátorem je také odpovídající finanční ohodnocení. Pokud bychom chtěli srovnávat platy pedagogů v primárním vzdělávání a pedagogů, působících v mateřských školách, pak finanční rozdíly v platech jsou propastné.

Ale také srovnání platů v samotném předškolním vzdělávání není nikterak motivační pro to, aby si pedagogové dodělávali vysoké školy. Rozdíl mezi vysokoškolsky vzdělaným učitelem mateřské školy a učitelem, který má střední pedagogickou školu, není téměř žádný. Oba v lepším případě jsou zařazeni do stejné, tedy deváté platové třídy, a vůbec není brán zřetel na to, jakého vzdělání kdo dosáhl.

Proč tedy mnohdy na úkor rodiny a volného času věnovat úsilí pro studium na vysoké škole a univerzitě? Pokud chce společnost klást nároky na vzdělávání, a to i dětí nejmenších, pak také musí být schopna a ochotna kvalitně zaplatit učitele, kteří toto vzdělání poskytují. /MN/