Jak se cizinci vyrovnávají s českou pracovní realitou I.

27.07.2018 Už od 90. let minulého století v naší zemi hledají cizinci z různých zemí uplatnění v různých pracovních pozicích. Pracují pro mezinárodní firmy s mezinárodním managementem, a někteří i pro české firmy se zcela českým vedením. Jak se vyrovnávají s českým způsobem řízení podniku, a co si o něm myslí? Jací jsou čeští šéfové, a obstojí ve srovnání s mezinárodními zkušenostmi zahraničních pracovníků?

Obecně lze říci, že „český“ způsob řízení podniků je specifický, a že si o něm zahraniční pracovníci v různých fórech povídají. Je to typické a obvyklé – stejně tak, jako existují internetová diskusní fóra českých a slovenských pracovníků v různých zemích světa, tak si i cizinci vyměňují zkušenosti o tom, jaké to je pracovat v Česku, pro českou firmu, a s českými kolegy a nadřízenými. Z různých diskusí – ať už jsou internetové nebo osobní – vyplývá několik charakteristických rysů českých zaměstnanců a manažerů. Čeští zaměstnanci jsou podle těchto zahraničních názorů málo loyální, tedy málokterý zaměstnanec se dokáže vlastní firmy zastat proti někomu jinému. Patří tak nějak k folklóru, že si čeští zaměstnanci rádi stěžují na své firmy, na své šéfy, na své platy, na podmínky při práci a na to, že se jim stále děje nějaké příkoří. Mají podle svého názoru málo výhod, a chce se po nich obvykle hodně práce.

Málokterý Čech dokáže svou firmu pochválit, spíše je tak nějak „normální“, že si na firmu stěžují. Mluví o nízkých platech, o špatném jídle ve firmě, o nedostatku soukromí, o špatné zdravotnické péči i o nedostatku jeslí a školek.. Pro většinu cizinců je to těžko pochopitelné, protože vidí firmu, která lidem pravidelně platí měsíční mzdy, jako chlebodárce a jako entitu, kterou je třeba ctít a podporovat alespoň po dobu, kdy tam člověk pracuje. Zpočátku se českých zaměstnanců ptají, proč tedy ve své firmě dále pracují, když si na ni tak stěžují, a pokud se dočkají nějaké odpovědi, je to něco ve smyslu – ty jsi cizinec, ty tomu nerozumíš.

Pokud chceme uspět v zahraniční firmě mimo Českou republiku, měli bychom na toto chování zapomenout a rozhodně se výše zmíněným způsobem nechovat. Pokud už se chceme proti něčemu ohradit a nějakou situaci opravdu řešit, tak dobrou angličtinou (nebo jednacím jazykem firmy) a pečlivě připravenou argumentací se obrátíme na nejbližšího nadřízeného – nejlépe v osobním rozhovoru – a pokusíme se situaci, která nás obtěžuje nejdříve pochopit, a pak třeba změnit. Je ale třeba nejdříve porozumět tomu, proč něco v zahraniční firmě funguje tak, jak funguje, a pak to třeba změnit.

Pokračovaní příště :)