Jak se nenechat otrávit školským systémem

15.08.2017 Drtivá většina českých škol je v současnosti nastavena tak, aby produkovala jedince, kteří budou poslušně naslouchat autoritám, kdy ve snaze ve všem jim vyhovět, popřou sami sebe. Odměnou jim bude pochvala, souhlasný názor druhých a jejich přijetí. A my všichni přece chceme být přijatelní. Problémem ovšem je, že jsme-li přijatelní pro stále větší okruh lidí, pak se vzdalujeme sami sobě. Tato strategie nás ovšem jednou v životě dostihne.

V tomto případě nejde o školu samotnou, nýbrž o systém, který je v našich končinách praktikován. Unikátní je, že si v podstatě sám sobě odporuje. Do všech světových stran hlásá o svém poslání vychovávat samostatné, kriticky myslící jedince, kteří budou schopni stát na svých vlastních nohou, vyrovnávat se s životními nezdary, přijímat chyby jako zpětnou vazbu, prostřednictvím které vyhodnotí a upraví své jednání (což často systém deklaruje ve svém Rámcovém vzdělávacím programu), ale realita je úplně někde jinde. Tento předmět na žádné škole neexistuje, a pokud některý z učitelů tuto utopistickou vizi českého školství alespoň minimálně naplňuje, v tom případě čest a sláva jeho činům.

První rozdíl realita/vize absolvent často pozná již v prvním zaměstnání, kdy on „jedničkář“ zažívá neúspěchy a druzí, do kterých by to nikdo neřekl (například chlápek s drzým chováním nebo slečna, která velmi nahlas říká jak je dobrá), právě naopak. Ti mají lepší místo ve firmě, vyšší plat a co „jedničkář“? Čeká v koutě, až ho někdo někdy objeví. Podepsal se na něm náš skvělý školský systém. Pokud ho to ovšem psychicky moc nerozloží a je-li opravdu tak chytrý, položí si otázku, co s tím hodlá dělat.

Kupodivu odpovědí mu bude znovu se vzdělávat, ale jinak než dosud. Již není kolečkem v soukolí školního molocha, proto se nyní bude učit jen to co je zapotřebí. Baví ho to, jelikož má motivaci a vidí výsledky. Zvolí si jiný přístup ke svému vzdělávání, tedy přístup, který vychází z problémů současného světa, bude rozvíjet jeho osobnost a povede k pochopení vzájemné provázanosti procesů a věcí.

Učení se je přirozená lidská potřeba. Šprtání, memorování a tiché naslouchání nudnému výkladu učitele, který nemá žádnou souvislost s čímkoliv dalším, není učením v pravém slova smyslu. Nenechte se tímto pokřiveným školským systémem otrávit, protože jinak nebudete mít šanci naučit se, co skutečně potřebujete, od učitelů, které si sami vyberete a v době, která vám vyhovuje. Že to je nemožné? Tak to sakra změňme! /RB/