Jak úspěšně čelit akademickým psychickým mikrotraumatům, aneb „ pane profesore, nekřičte na mě“.

20.06.2016 Lidé studující na vysokých školách jsou vystaveni řadě tzv. „akademických stresů“, které mohou ovlivňovat úroveň pohody nejen samotných studentů, ale i atmosféru a sociální klima školy. Zajisté se nebude jednat o makrotraumata, která by přímo ohrožovala život nebo zdraví studentů, ale spíše půjde o mikrotraumata, jejichž důsledkem je zvýšené vnitřní napětí, psychická deprivace, skleslost, snížení výkonnosti a redukce sebedůvěry.

Jaká bude intenzita a frekvence těchto symptomů samozřejmě závisí na individuální resilienci a vulnerabilitě studenta. Nejčastější příčiny akademických mikrotraumat jsou nekompetentnost výuky, zkoušení a hodnocení studentů, nedostatky v organizaci školy, neadekvátnost vztahů učitelů ke studentům a v neposlední řadě problémy v komunikaci se studijním oddělením.

Studenti často uvádějí několik z mnoha traumatizujících situací jako např. špatný didaktický způsob výuky a neobjektivní zkoušení a hodnocení učitele podle jeho momentální nálady. Také hodnocení závěrečných prací oponenty i vedoucími prací častokrát vykazují vážné věcné a odborné chyby. Dehonestace ze strany učitelů jsou velice častým jevem, který ústí v jejich cholerické chování, křik, nadávky, ironii, posměch a nemístné poznámky. Organizační nedostatky školy se většinou projevují ve špatném rozvrhu a chabou komunikační úrovní se studenty.

Problémy týkající se studijního oddělení by mohly být řešeny v samostatné kapitole. Neplnění termínů pro sdělení důležitých oznámení, komunikační neochota pracovníků oddělení, fronty v úředních hodinách jsou nejběžnějšími zárodky akademických mikrotraumaat, které studenti musí častokrát snášet. Jak tedy reagovat na tyto pro studenty závažné a nepříjemné situace? Studenti by měli v první řadě hledat sociální oporu v řadách svých kolegů a kolegyň, rodičů, ale i cizích lidí.

Sociální interakce pomůže studentům zredukovat traumatizující prožitky čímž vlivní jejich psychický stav a pohodu. Měli by se také snažit plánovitě odstraňovat příčiny traumatu a to nejenom v rovině individuální a osobní, ale i s pomocí dalších osob. Podílet se osobně na prevenci psychické traumatizace a nekompromisně požadovat po svých učitelích dodržování sebeovládání, svého temperamentu, emocí a afektů.

Také zvyšování odborné a didaktické úrovně výuky zajistí snížení počtu stresových situací, kterými studenti procházejí. Vždyť student je součástí univerzity a spoluvytváří úroveň kvality dané vysoké školy společně s pedagogy, tudíž i on má právo se na akademické půdě cítit komfortně. /RB/