Jestlipak jste tohle věděli? Aneb Tilda, Aposiopese, Elipsa a další ženské

09.05.2017 Jak „učesat“ hotový text? Vlastně již během psaní si můžeme leccos nastavit: jaké budeme dělat mezery mezi odstavci, jaké budeme mít odsazení (tabelátor) na začátku řádku, jakým písmem a mezerami zvýrazníme nadpisy a jestli budeme třeba používat výčty např. definic s odsazením.

Tady hodně autorů dělá chyby. Odsazení zvolíme snadno, Word poskytuje tuto funkci v záložce „Formát“ pod názvem „Záložky a číslování“. Co málokdo ví, že za každým řádkem výčtu by mělo následovat interpunkční znaménko. Když zvolíme tečku, musí každý nový řádek začínat velkým písmenem. Nebo můžeme zvolit čárku či středník. Na konci výčtu však musí být vždy tečka. S výčtem souvisí ona v nadpisu zmíněná tilda. Často u výčtu opakujeme na počátku stejné slovo nebo sousloví, které v psaném textu nahrazujeme tímto znakem: -//- (protože jsme líní, jak jinak). V tištěném textu místo toho můžeme použít vlnovku, které se říká tilda a pomoci si k němu kopírováním a vkládáním textu (Ctrl+C a Ctrl+V).

Další věc, kterou málokdo při psaní seminární práce sleduje, je spojka nebo předložka na konci řádku. V češtině nesmí na konci řádku stát samostatné písmeno. Word má automaticky nastaveno, že dělá tzv. pevnou mezeru za předložkami v, s, z, k, ale už ne za spojkou >a< či předložkami >o< a >u<, které také nesmí zůstat osamoceny. Což vypadá zvláště divně, pokud jimi začíná věta. Á propos pevná mezera. Ve Wordu ji vkládáme pomocí stisku Ctrl+Alt+mezerník, ale Dokumenty Google nám v tomto nápomocny nejsou. Online zkrátka pevnou mezeru nevložíme. A to je to, co mě od jejich použití stále odrazuje.

V diplomové nebo disertační práci to asi nepoužijeme, ale mnohdy máme tendenci věty nedokončovat či konce vypouštět. Nechť si každý domyslí, co mu z textu vyplývá, sám. Tomu se říká aposiopese. Věta končí tzv. trojtečkou a za ní následuje mezera. Nikoliv další tečka. Elipsa je kromě geometrického tvaru i výpustka, tedy vynechání části věty. Využijeme ji v případě, že náš citovaný autor říká něco důležitého v příliš dlouhém odstavci nebo příliš dlouhým souvětím. Místo ušetříme tím, že ponecháme jen pro nás relevantní část citace a zbytek vypustíme pomocí tří teček uzavřených do závorky. To abychom si elipsu nespletli s aposiopesí.

Citace? To be continued... /BM/