K čemu jsou seminárky?

06.10.2016 Zase jste dostali za úkol vypracovat tří až pěti stránkové pojednání o tématu, které vás vlastně ani moc nezajímá nebo nebaví. Vy si již plánujete zářnou kariéru fotbalové star, maskérky filmových hvězd nebo Justina Biebera. A ti … profesoři po vás chtějí, abyste se snad stali spisovatelem. Musíte si přečíst nějaké nezáživné povídání o historii husitského hnutí v Čechách nebo o filosofovi, který žil kdovíkdy a napsal stěžejní dílo o lidské psychice. A pak z toho vyplodit vlastní text.

Je psaní seminární práce vůbec k něčemu dobré? Studenta střední školy ihned napadne, že ta jejich vyučující si chce ušetřit výklad, že se jí do probírání rozmnožovací soustavy dvakrát nechce. „Studenti, nastudujte si sami a za měsíc mi odevzdejte seminárku o žlázách s vnitřní sekrecí.“ A má to na háku. Student má pravdu. Vyučující má však většinou ještě jiný důvod, látku během hodin nestíhá probrat a tak to nejméně přitažlivé téma vyhlásí jako samostudium, s tím, že si odnesené poznatky ověří přečtením seminárky.

Jenže, tím si profesor práci o moc neulehčí. Ví že za měsíc, dva nebo tři ho čeká halda potištěných papírů, z nichž dobrá pětina nebude vůbec k přečtení, nad druhou se bude rozčilovat, nad třetí zoufat a jen ta čtvrtá bude mít alespoň obrysy slušné práce. Pár výjimek, které si přečte se zaujetím, také očekává. Čím vyšší ročník, tím vyšší procento pěkně zpracovaných pojednání o zadaném tématu. Pedagog si také ověřuje, zda studeti umí číst text, vytáhnout z něj podstatné informace, zformulovat věty a vyjadřovat se písemně.

Zamyslete se, komunikujte se svými známými spíše osobně nebo toho víc prodiskutujete na chatu, facebooku, diskusních fórech, emailem, SMSkami? Aha… Zkusil by někdo vytvořit graf ze získaných dat, která komunikace mezi studenty SŠ převažuje?

Shrňme si to. Pro pedagoga má seminární práce několikerý přínos. Přinese mu pár probdělých a pročtených nocí (tím více, čím více má tříd, studentů, zadaných prací). Zjištění, že jeho studenti se v textu příliš neorientují, že se však postupem času a se zvyšujícím se počtem vypracovaných seminárek, zlepšují a v neposlední řadě ušetření času ve výuce.

Pro studenty mají seminárky podobný přínos. Několik probdělých nocí, to je skoro nutnost. Nebo si snad dokážete najít čas za denního světla? Zjištění, že odbornému textu nerozumí, že z něho neumí vytáhnout podstatné informace a nakonec je zformulovat na úplně prázdný list ve Wordu.

Čest výjimkám, které tohle všechno zmáknou hned v prváku. Odhalení, že čím více seminárek napsali, tím lépe jim to jde a že je to snad dokonce baví, a že jsou možná „studijní typ“. A ti, co studijním typem nejsou, si ověří, že kariéra vizažisty je pro ně opravdu to pravé. Ale i fotbalista by se měl orientovat v textech, aby jednou nepodepsal nějaký nevýhodný kontrakt na třetí ligu kdesi v Africe, ze kterého se vyváže jedině tím, že ho zastřelí revolucionář.

Ušetření času přijde až na vysoké škole. To, že umíte sepsat seminárku pro střední školu, znamená, že budete umět sepsat seminární práci pro školu vysokou. A navíc, již jednou použité texty, můžete vzít a přepracovat pro vyšší úroveň. Doplnit o další informace, získané z odborné literatury a máte hotovo. Proto své seminárky ze střední nemažte a nevyhazujte. /BM/