Kde výzkum a praxe už nacházejí společnou řeč. Proč toho více nevyužít?

Pokud se stále silněji hovoří o tom, aby se vysoké školy staly více a účinněji centry vědy a výzkumu vážícími také praxi, ukazuje se, že to v našich podmínkách nemáme zdaleka tak dobře zvládnuto zejména „úředně“. Jde zejména o možnosti patentového systému, který by chránil vynálezy třeba právě studentů vysokých škol, kteří se svými nápady přicházejí a mohou tím přispět nejen co do významu daného oboru a školy, ale pomoci i sami sobě z pohledu svého budoucího povolání a ekonomického profitu z něj. A to právě na základě takto chráněné věděcko – výzkumné činnosti, minimálně tak, jako je tomu jinde v zahraničí .
V porovnání např. s dalšími zeměmi: „Největším přihlašovatelem patentů v Česku bylo ke konci loňského roku s téměř třetinovým podílem Německo. Spojené státy mají podíl 12,5 procenta a Francie 8,7 procenta. Z 29 tisíc patentů platných na konci loňského roku na české vynálezce připadá jen 7,7 procenta.“   Nejde totiž jen o to, jak konkurovat těmto zemím, ale i o to, jak účinněji zhodnotit úsilí vysokoškoláků a škol o účinnější propojení vědy a výzkumy s tolik žádoucím trhem, světovou konkurencí a jak využít těchto inovačních vlastností v příp. uplatnění se na trhu práce dalších souvisejících oborů a jejich nabídky. /haas/