Kdo si zdřímne, vítězí

21.03.2017 Spánek si lze představit jako velice záhadné místo, které člověk pravidelně navštěvuje. Chceme ho, potřebujeme ho a toužíme, aby byl kvalitnější. Podvědomě cítíme, že během těchto snových hodin dochází k určitému míchání faktů, pocitů a fantazie, které mají schopnost přeměnit nově nabyté vědomosti v porozumění. Otevíráme okno do paměti a dokážeme vše vnímat v širších souvislostech.Ve spánku si vytváříme jiné asociace a kombinujeme věci jiným způsobem než v bdělém stavu.

Proces učení je velice namáhavý stejně jako fyzická práce, třebaže odlišným způsobem, přičemž dokáže studenta vyčerpávat stejným tempem. Dá se říci, že učení je srovnatelné s takovými aktivitami jako například hledání zdrojů obživy či s bojem o přežití. Učení je v podstatě způsob, kterým zjišťujeme, co bychom v budoucnu chtěli dělat, nebo čím se chceme živit, až nastane vhodná doba, což je také forma přežití. A zde přichází na řadu spánek, který zabírá tak velké množství času z toho důvodu, aby zajistil bezprostřední každodenní přežití.

Učit se je možno několik dnů i nocí bez odpočinku, přičemž vrcholu učení bývá dosaženo při stavu bdělosti. Ovšem poté jsou předány otěže spánku, který dodělá započatou práci. Vyčistí paměť, zdokonalí dovednosti, setřese triviální spojení utvořená během dne a podpoří konsolidaci závěrů, ke kterým mozek dospěl. Tato noční směna lidského mozku probíhá v několika stádiích, během nichž dochází k jeho základní údržbě.

V prvním stádiu, jež představuje lehký spánek, dochází k bouři nervové aktivity, která podporuje rozpoznávání vzorců, kreativních řešení či vnímání vztahů. Toto stádium zvané REM fáze je schopno oddělit fyzický pocit získaný během vytváření vzpomínky při zachování podrobností co, kde a kdy se stalo. REM fázi spánku je možno přirovnat k nočnímu terapeutickému sezení.

Druhé stádium je specialistou na motorickou paměť. Pokud jste sportovci či studenti hry na hudební nástroj nikdy se nenechte budit před pátou hodinou ranní, kdy je toto stádium spánku nejdelší. Třetí a čtvrté stádium je definováno jako fáze pomalých vln, čili hluboký spánek, který upevňuje nově zapamatovaná fakta, slovní zásobu, vzorce, data či jména. Pomalé vlny konsolidují deklarativní paměť. Každé stádium spánku určitým způsobem doplňuje práci těch ostatních, a pokud dostáváme obvyklou dávku všech fází, můžeme spát docela uspokojivě.

Pravé divy se začnou odehrávat, pokusíme-li se náš obvyklý rozvrh spánku upravit z důvodu nějaké zátěžové situace, zkoušky, testu či fyzického výkonu. Má-li student následující den náročný test, jenž klade důraz na retenci (tvrdá fakta), měl by se uložit ke spánku v časnější dobu a dopřát si dávku hlubokého spaní. Ráno pak velice brzy vstát a učivo si zopakovat. Naopak studenti očekávající zátěž motorických dovedností či kreativního myšlení by měli zvážit, zda nezůstat vzhůru o něco déle než obvykle, a ráno si trošku přispat.

Teorie noční směny v sobě ukrývá velký potenciál, prostřednictvím kterého studenti mohou experimentovat se svým spánkem k vlastnímu užitku. Již nemusí mít špatný pocit, že plýtvají časem, když jdou spát, jelikož spánek je vlastně učení se zavřenýma očima. /RB/