Máte vědomosti, nebo víte?

18.04.2017 Ať chceme či nechceme, jsme součástí společnosti, která zasvětila svůj život získávání majetku a vytváření zisku. V této společnosti vedle sebe žijí dvě skupiny lidí. Pro tu početnější je nejpřirozenějším, ba dokonce jediným přijatelným způsobem života takzvaný modus vlastnění. Druhá, mnohonásobně menší skupina jedinců, zasvětila svou existenci takzvanému modu bytí. Tyto dva rozdílné způsoby žití lze vypozorovat i u studujících jedinců.

Studenti žijící ve vlastnickém modu existování na přednáškách naslouchají svým učitelům, slyší jejich slova, rozumí jejich významu i struktuře. Vše si podrobně zapisují do svých poznámkových bloků, tudíž se mohou látku naučit zpaměti a projít tak u zkoušky. Avšak jejich vlastní individuální systém myšlení takto získávané znalosti a vědomosti nijak neobohacují a ani ho nerozšiřují. Slova, která tito studenti slyší, přetvářejí v shluky myšlenek, jež v sobě uskladňují. Skutečný obsah přednášek je studentům cizí, ale přesto se stali vlastníky souboru výpovědí, jež učinil jiný člověk, který je buď sám jejich autorem, nebo je převzal z cizího zdroje.

Studenti, jejichž existence je na úrovni vlastnického modu, jsou soustředěni pouze na jeden cíl, a to držet se toho, co se naučili. Buď si vše vryjí do paměti, nebo úzkostlivě střeží své poznámky. Nic nemusí produkovat, nic nemusí tvořit. Tito jedinci vlastnického typu jsou v podstatě vyrušeni každou novou myšlenkou, jelikož každá novost zpochybňuje jejich zafixovanou sumu informací. Opakem těchto studentů jsou ti, kteří k procesu učení se zaujímají vztah založený v modu bytí.

Tito na přednášky nepřicházejí jako „tabulae rasae“, nýbrž o problémech, o kterých budou přednášky pojednávat, přemýšleli již dříve. O prezentovaná témata se živě zajímají a místo toho aby byli pasivními aktéry, přednášejícímu naslouchají, slyší jejich slova a myšlenky, ale co je nejdůležitější, přijímají je a aktivně s učitelem spolupracují. Jejich naslouchání je živým procesem. Všechny nové poznatky nevnímají pouze jako nový majetek, který si mohou odnést domů a naučit se je zpaměti. Každý student existující v modu bytí je zajímavou přednáškou zasažen a změněn.

Po přednášce je jiný, než byl před ní. Má-li však být tento způsob učení se funkční, musí dotyčný přednášející nabídnout stimulující materiál. V existenčním modu zaměřeném na bytí, nelze odpovídat na prázdné řeči přednášejícího. V tomto případě student přestane naslouchat a soustředí se pouze na své vlastní myšlenkové procesy.

Výsledkem existence v modu bytí je vědění, které je funkční a slouží jako prostředek v procesu tvořivého myšlení. Opakem tohoto je mít vědomosti, což je typické pro existenci v modu vlastnění. V tomto případě student pouze přijímá a drží ve vlastnictví informace, nic víc. Je to obdobné jako s láskou. Lze lásku mít, nebo lze milovat? Láska, stejně jako vědomost, je abstrakce, kterou nikdo nikdy vlastnit nemůže. /RB/