Návrh výzkumného projektu

09.06.2017 Někteří studenti vezoucí se na vlně úspěšně ukončeného studia přemýšlejí o jeho završení prostřednictvím doktorandského programu. Mají-li tyto ambice, čeká je výběrové řízení, při kterém předkládají tzv. návrh výzkumného projektu. V akademickém světě je tento návrh skutečně důležitým druhem textu, který kromě toho, že může sloužit jako podklad přijímacího řízení do doktorského studia, ale také i jako podklad výběrového řízení o poskytnutí instituční podpory. Autor projektu si v něm tříbí své myšlenky a koncipuje budoucí výzkum.

V návrhu výzkumného projektu musí panovat určitá shoda, a to především mezi výzkumnými otázkami, teoretickými východisky, základnou pramenných údajů, metodou získávání dat a v neposlední řadě metodou analýzy získaných dat. Je také potřeba deklarovat zdroje pramenných údajů v bibliografii k projektu i ve způsobu řešení. Nejsou-li deklarovány, postrádá návrh výzkumu jednu z nejdůležitějších součástí. Častou a velmi závažnou chybou je takzvané rozostření cílů. Jedná se o situaci, kdy jiné cíle deklaruje anotace a jiné teoretické východiska či ostatní části textu.

Formulace jednotlivých částí výzkumu musí spolu bezpodmínečně souviset a tvořit smysluplné celky, které jsou určitým způsobem uvedeny, rozvíjeny a také uzavřeny. V žádném případě to nesmí být změť nesouvisejících vět, nebo soupis nápadů a bodů. Navrhovatel by měl přesvědčit, že dokonale zná stav bádání, přičemž se dokáže prostřednictvím dostatečné procitovanosti svého textu fundovaně napojit na současný stav bádání.

Téma výzkumného projektu musí být realistické, aby jej bylo možno zpracovat v daném časovém horizontu. Je mnohem lepší zkoumat do hloubky užší téma, než navrhovat téma v širším záběru, jehož výsledkem by mnohdy byla jen učebnice či povrchní přehled zkoumané problematiky. Tvrdým oříškem pro navrhovatele bývá název práce. Ten by měl co nejkonkrétněji vystihovat daný projekt i jeho specifičnost.

O jeho jednoduchosti a úhlednosti se snad není ani třeba zmiňovat. Méně zkušení autoři výzkumu, po zběžném seznámení se s problematikou, mají často sklony k takzvanému vykonstruování strašáka, sloužící jim posléze jako terč, do kterého se soustavně strefují. Za každou cenu se snaží falzifikovat nějakou hypotézu případně zpochybnit teorii určité problematiky namísto toho, aby svůj výzkum koncipovali pozitivně se snahou o jeho rozšíření.

Navrhovatel by v žádném případě neměl zapomenout na to, aby jeho výzkum byl zajímavý i pro lidi, kteří se daným tématem nezabývají. Tudíž při návrhu výzkumného projektu by si měl jeho autor vždy klást otázku: „V čem bude tento výzkum přínosný pro svět?“ /RB/