Opravdu stačí počty učitelů? A další souvislosti

Zvyšuje se počet zájemců o výkon učitelského povolání? Je to trend nebo přechodný stav odrážející situaci na trhu práce? Potřeba mapovat důvody, proč se nedaří žákům zvládat základní školní docházku.

Dnes a denně slýcháme, že řada absolventů VŠ pedagogického zaměření odchází raději do soukromého sektoru nebo jinam, kde jsou jejich vyhlídky na finanční ohodnocení. S postupem doby, resp. s tím, jak se vyvíjí situace na trhu práce, se prý počet zájemců o profesi učitele zvyšuje, a to tak, že jejich zájem učit ani ÚP nestačí pokrýt.

Na jedné straně sice dobrá zpráva o tom, že konečně dochází k většímu zájmu absolventů o učitelské povolání, dále, že se do škol dostanou skutečně kvalifikovaní pracovníci. Na druhé straně stále přetrvává stav, kdy minimálně desetina učitelů nemá odpovídající kvalifikaci. Podle zákonných ustanovení tak musí zahájit studium VŠ příslušného směru do konce roku.

Zkušenost mi říká, že i učitelské povolání může být na některých místech v regionech ČR pod „tlakem“ spíše známosti, než skutečně zájmu o absolventa byť teprve začínajícího, i když s nulovou praxí. Zda změnu přinese současný stav na trhu práce, kde mezi nezaměstnanými není neobvyklé, že jsou mezi nimi i absolventi pedagogických fakult a dalších VŠ, je jistě otázkou.

Bylo by jistě více než žádoucí, aby se požadavky na kvalitní pedagogy uspokojily nejen po stránce personální, finanční, ale i vztahové, do níž je třeba zahrnout i nároky na zvládání situací souvisejících nejen s náročností učiva, ale i sociálních a kulturních dovedností žáků. To platí s větším důrazem zejména pro kraje, kde je dlouhodobě kolísající sociální a kulturní úroveň a děti (žáci) jsou dnes a denně vystaveni podmínkám, které jim z různých důvodů brání v pravidelné docházce do školy, adaptaci na školní proces a vůbec v něm obstát. To souvisí např. s nízkou úrovní sociálních podmínek rodin, z nichž pocházejí nebo kdo se o ně stará, s nízkou kvalitou sociálních návyků a kulturně slabší úrovní obstát ve školním prostředí.

Stojí proto možná za úvahu věnovat nově a třeba i opakovaně část zájmu a prostředků z odpovědných míst na výzkum o sociální a kulturní skladbě ve školách, kdy nejde jen o národnostní menšiny, ale žáky, kteří z výše uvedených důvodů prostě nejsou schopni v požadované časové i na odpovídající kvalitativní úrovni učení již na základní škole zvládat. /haas/