Problémy s chováním dětí a žáků ve škole

17.6.2015 Současné školství skýtá mnoho menších či větších úskalí, se kterými se ve spolupráci s rodiči a školními či školskými poradenskými zařízeními musí vyrovnat. Jedním z těchto problémů, které bychom mohli zařadit mezi ty větší, je chování dětí a žáků ve škole. V dřívějších dobách se mluvilo o dětech nevychovaných, dnešní speciálně pedagogická a psychologická věda už je o poznání dále a umí tyto poruchy chování diagnostikovat. Jednou z elementárních příčin, které způsobují to, že se dítě či žák chová ve školním prostředí nevhodně, je porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD). K dítěti, které má tuto poruchu diagnostikovanou, je potřeba přistupovat individuálně a respektovat fakt, že jeho chování není svévolné, ale je způsobeno určitými faktory. To však neznamená, že budeme alibisticky toto chování přisuzovat pouze konkrétní poruše a naše výchova nebude dostatečná. Ba naopak, dítě s ADHD potřebuje ve výchově pevný řád a hlavně důslednost, která dovede projevy poruch chování do určité míry eliminovat.

Bohužel v rodinách se příliš často s důsledností nesetkáváme. Rodiče, vzhledem ke svému pracovnímu vytížení, nemají na své děti čas, a mnohdy je „odkládají“ k televizním přijímačům nebo k počítačům aniž by věděli, jakým aktivitám se tam věnují. Příliš liberální výchova je při eliminaci projevů nevhodného chování ve škole tou nejméně schůdnou cestou. Dítěti tak rozšiřujeme „mantinely“kam až může svým jednáním zajít. Mnohdy si problém uvědomíme až pozdě a je velmi těžké toto napravit, protože dítě už si na naší benevolenci zvyklo a snaží se její mantinely posouvat stále dál. Příliš autokratická výchova také není vhodná, protože dítě stresuje a vyvolává v něm pocit strachu. Takto vychovávané dítě má problémy s vlastním sebevědomím, bojí se samostatně pracovat a uvažovat, protože má strach z případného neúspěchu, za který následuje mnohdy nepřiměřený trest. Východiskem je tedy výchova s demokratickými prvky a s velkou dávkou důslednosti.

Nelze však vše přenášet pouze na rodinu. Učitelé ve školách mají také prostředky, i když oproti minulosti velice omezené, kterými mohou přispět k eliminaci projevů nevhodného chování. Spolupráce rodiny a školy je v tomto ohledu velice důležitá. Učitelé by měly některé „banální“ problémy řešit sami přímo ve škole a nezatěžovat jimi rodiče, kteří v daný moment s dítětem nejsou a nemohou konkrétní situaci přímo ovlivnit. Je důležité přistupovat k dítěti s respektem k jeho poruše, ale přitom neomlouvat touto poruchou jeho chování.