Prostupnost vysokoškolského vzdělání

25.07.2017 Jedním z velice diskutovaných problémů, a to jak na akademické půdě, tak v pedagogické praxi, je prostupnost vzdělání. Učitelé nejrůznějších stupňů se vzdělávají na vysokých školách a univerzitách, doplňují nebo zvyšují si kvalifikaci tak, aby byli kvalifikovanými odborníky ve svém oboru.

Avšak z dlouhodobého hlediska zde nastává jeden pro mnohé nepochopitelný problém. Uveďme si tuto problematiku na konkrétním případu. Dlouholetá ředitelka základní školy, která absolvovala magisterské studium na vysoké škole, by ráda po letech praxe v primárním vzdělávání, má momentální potřebu vzdělávat děti předškolního věku.

Avšak je zde jeden legislativně nepřekročitelný problém. Není totiž pro neprimární vzdělávání dle zákona kompetentní. Má totiž vystudované učitelství pro první stupeň základní školy, nikoliv učitelství pro mateřské školy. Pro mnohé praktiky zcela nelogické a nepochopitelné. Současná právní úprava totiž požaduje po učitelích mateřských škol jako minimální vzdělání „pouze“ střední školu se zaměřením na předškolní pedagogiku.

Takže učitel základní školy s vysokoškolským vzděláním není dle zákona způsobilý vykonávat toto zaměstnání i přes to, že jeho odbornost díky vysokoškolskému vzdělání je na daleko vyšší profesní úrovni. Naopak to platí stejně. Učitel mateřské školy, který měl potřebu nad legislativně dané minimální vzdělání, dodělat si vysokou školu a stal se z něj magistr, nemá dle zákona možnost učit na prvním stupni základní školy. Je důležité podotknout, že vývojová specifika dětí předškolního a mladšího školního věku nevykazují nikterak vysoké odchylky.

Jediné, co by mohlo činit učitelům problém, je odlišná didaktika na zmíněných stupních škol, ale to pro vysokoškolsky vzdělané jedince není zase takový problém. Možná by stálo za úvahu v kruzích ministerských, kdyby se nad touto „nesmyslností“ někdo kompetentní zamyslel a sjednal co nejdříve nápravu. /MN/