První dny na vysoké škole aneb „jak si kdo ustele, tak si lehne“

08.08.2016 Mnozí studenti znají tu situaci, kdy mají nastoupit do nové školy. A nyní nastupují do instituce, o které kromě oficiálních vysokoškolských manuálů neví vůbec nic. Kladou si mnoho otázek, ale nedokážou si na ně odpovědět. Mohli by se samozřejmě pozeptat starších studentů, ale hrdost a možná i případný posměch jim to nedovolí. I kdyby se takto chtěli informovat, studenti-mazáci se však velice rádi podívají na to, jak se v tom budou „zelenáči“ plácat.

Tak tedy na co se zaměřit v nové škole, tolik odlišné od všech předešlých. Možná první problém, se kterým se student setká, bývá to, že se na vysoké škole nepřezouvá. Nemusí si tedy v aktovce nosit přezůvky. Šatny k dispozici samozřejmě jsou, ale nemusí se využívat a osobní věci je možno si po celou dobu nechávat u sebe. Bundu či kabát si pověsíte na věšák a batoh nebo tašku mrsknete pod nohy. Ve škole si samozřejmě budete dělat zápisky z výuky, ovšem nikdo vám nic nebude diktovat.

Vše je ve vaší vlastní režii a co si napíšete, to budete mít. Samostatně si rozhodnete co je pro vaše studium důležité. Ovšem otázkou je do čeho zapisovat. Notebook nebo sešit? Obojí je správně. Výhodu sešitu student zjistí, až mu v notebooku dojde baterie nebo při tvorbě jednoduchých grafů či obrázků. Ovšem jeden notebook nahradí spoustu těžkých sešitů a skript, které je třeba sebou na přednášky tahat. Tudíž kombinace psané a elektronické formy je ideální. Taktéž všeobecně prezentovaný mýtus o dobrovolné účasti na přednáškách, seminářích a cvičeních lze lehce vyvrátit.

Pokud je bude student vynechávat asi těžko mu spolužáci, kteří je pravidelně navštěvují, poskytnou své zápisky, které jsou nedocenitelné ve zkouškovém období. Také se může stát, že u zkoušky se učitel zeptá: „a Vy jste navštěvoval mé přednášky? Že jsem Vás nikdy neviděl“. Složení semestrální zkoušky je mnohdy podmíněno povinnou určitou procentuální účastí. Většina studentů-nováčků je po prvních přednáškách zmatená a naštvaná, jelikož informace, které jim učitel reprodukuje, jsou často velmi, velmi nepřehledné a zmatečné. Musí si je následně redukovat a dopodrobna přebrat, aby měly potřebnou hodnotu.

Některý kontor řekne tak málo informací, že studenti budou vděčni za tolik zatracovanou Wikipedii. Učitel častokrát odkáže pouze na odbornou literaturu, takže se milí studenti musí připravit na krušné samostudium. Překvapením také bývá, že hodnocení za čtyři je vlastně nedostatečná. Takže nejhorší známka ke splnění zkoušky je za tři. Častým nešvarem či zlozvykem z předešlých škol je špatné oslovování učitelů.

Je nutno si zjistit jejich tituly a následně je správně používat. Opravdu ne každý kantor je profesorem. Ovšem není třeba se prvních dnů na vysoké škole bát či panikařit. Na nic nejsou studenti sami a všechno si rychle uvědomí už v průběhu prvního semestru. Radost ze studia toho co je baví, vykompenzuje všechny prvotní strachy a obavy. /RB/