Správná podoba diplomky

04.01.2016 Kámen úrazu číslo jedna – citace. Správně citovat je sice fuška, ale musíte na to chytře. Především myslete na fakt, že právě citace váš text „bezbolestně natáhnou a prodlouží“. Na některých fakultách do celkového počtu znaků započítávají i odkazy pod čarou. Jestli máte to štěstí, zvolte jistě citační normu ISO 690 (to je třeba to, co vám vyplivnou citace.com) a citujte pod čarou. Pokud vaše fakulta poznámky nebere, zkuste harvardské citování, kdy jméno autora rok a citovanou stránku uvedete přímo v textu do závorek. I tak text alespoň trochu nabude.

Další formou, jak „bezbolestně prodloužit“ diplomku, aniž byste riskovali, že bude „něco“ špatně, je obrazová příloha. Graf, obrázek, případně tabulka se dá překopírovat v podstatě do každé práce. Přílohy jsou kvasnicemi diplomky. Stačí trochu fantazie a už sledujete, jak bobtná a bobtná. Navíc je třeba si uvědomit, kolik podobných prací váš oponent již „přežvějkal“. Lidi milují obrázky – osvěžte jimi tedy i své dílko.

Podobně nakládejte i v případě textu samotného. Připusťte si, že oponent celkem pravděpodobně nebude disponovat dostatkem času, možná i chuti číst diplomku celou. (Pro mnohé možná dobře, že tak.) Proto se vybodněte na nějaké lingvistické okrasy a svoje nadání pro text si šetřete hlavně na abstrakt, definici cíle práce a závěr. Tam to váš oponent patřičně ocení a tam se láme absolventský chlebíček. Právě v těchto částech je prostor přestat být vědecky sucharský, formulovat své idey košatě, neotřele, zajímavě.

A poslední rada na závěr v podobě známého přísloví: Dvakrát měř, jednou řež! Před tím, než dáte diplomce tištěnou, k odevzdání určenou podobu, čtěte, čtěte, čtěte. Překlepy, natož pravopisné chyby dokážou nejednomu oponentovi nepříjemně, ba osudově zvednout mandle – bohužel. Nechte koncept pročíst kamarádům, rodičům, partnerovi… snad poslední přísloví: Víc hlav, víc ví! /L.R./