STRAVOVÁNÍ VYSOKOŠKOLÁKŮ

16.12.2015 Ti z Vás, kteří na vysoké škole již studují, mi jistě dají zapravdu, že stravování na univerzitách není žádná procházka růžovou zahradou, pokud tedy studujete mimo místo svého bydliště, nemáte zrovna bohaté rodiče, kteří Vám na měsíční výdaje na jídlo dají X tisíc a ještě si nepřivyděláváte na studium či živobytí při studiu prací. A to teď není řeč pouze o silně nevyrovnané stravě v období zkoušek ovlivněné stresem, staženým žaludkem, množstvím učiva, které do sebe musíte v extrémně krátké době dostat, ale také o stravování v menze či jiných jim podobných stravovacích zařízení. A těm z Vás, kteří se na univerzitu teprve chystají, třeba zrovna tento článek otevře oči a připraví Vás na realitu stravování v následujících 3 či 5 let.

Pokud se chystáte stravovat ve vysokoškolské menze, úplně nejdříve se připravte na slangová slova jako je lupen či bon, kterými Vaši vrstevníci budou nazývat stravenky. A co teprve, když se Vás někdo z vyššího ročníku zeptá, jestli s ním půjdete na hyenu? Tak to pak opravdu nečekejte společnou návštěvu hygieny nebo nějakého nepříjemného kamaráda, ale opravdu se připravte na stravování ve vysokoškolské menze. Po celou tu dlouhou dobu hromadného stravování v menze nejde o nic jiného, než o „krmení“. Přitom kvalita toho krmení je věc pro „krmiče“ nepodstatná. Pro některé z nich dokonce zcela nedůležitá. Na jednu stranu se jim nelze divit - musí se totiž vejít do rozpočtu a přitom musí vyhovět neracionálním požadavkům ministerstva, totiž tzv. spotřebnímu koši. Běda ale, když se na jídelníčku neobjevují 1x týdně luštěniny. Kvalita takového stravování co do správného složení jídelníčku, co do kvality surovin a co do kvality pokrmů je slušně řečeno ta tam, i když některé kuchyně se opravdu snaží.

No a co když se tedy rozhodnete nějakých těch pár desítek korun denně ušetřit a zvolíte si raději cestu stravovat se po svém? Na kvalitní restaurace Vám ale peníze na celý měsíc zřejmě nevystačí, takže se rozhodnete naplnit ledničku na koleji, kde ale nebydlíte sami a můžete počítat s tím, že až jednou budete mít chuť na něco oblíbeného, co jste si pečlivě šetřili, ve společné ledničce na kolejích to již nenajdete a v tom lepším případě uslyšíte jen slova typu: „kámo, promiň, měl jsem hlad, venku lilo jak z konve a já už tu neměl nic k jídlu, tak jsem si od Tebe kousek vzal. Ale hned zítra Ti to koupím zpět.“, což Vám v danou chvíli žaludek bohužel nenaplní a s největší pravděpodobností již ani to jídlo nikdy neuvidíte. /T.S./