Studium řemesel, velké neznámá současného školství!

16.05.2016 „Ty jsi moc šikovný, ty půjdeš studovat na doktora“ tvrdí velice spoře soudná matka svému synovi, jehož nejlepší známka je dvojka a to bohužel jen v kolonce chování.

Každý rodič, a je to zcela pochopitelné, vidí ve svém potomkovi potenciál, který jeho okolí již v tak vysoké míře nespatřuje. Kdo z nás by nechtěl mít ze syna či dcery úspěšného podnikatele, inženýra, architekta či doktora na IKEMu.

Současná situace v sekundárním školství vypadá tak, že drtivá většina studentů se hlásí na vysoké školy či univerzity, aniž by k tomu měli vědomostní a dovednostní předpoklady. Tím bohužel trpí řemesla.

Chlapec,který je manuálně zručný a třeba by i rád šel na nějaký řemeslný obor, je svými velmi málo soudnými rodiči tlačen do studia, které ho nebaví, nikterak nenaplňuje a ani k němu nemá zmíněné předpoklady. Přitom by z něj mohl být kvalitní klempíř nebo zedník. Jak se praví ve starém známém přísloví, že „řemeslo má zlaté dno“. Nelze toto přísloví brát jako klišé a už vůbec ne v kontextu dnešní doby.Střední odborná učiliště naříkají, že mají málo studentů, a že se nikdo nechce učit řemeslu. Tyto nářky jsou bohužel čím dál hlasitější.

Bojí se mladí lidé manuální práce?

Nebo je tvůrcem tohoto stavu ničím nepodložená domněnka, že řemeslo nevynáší dostatek peněz?

O příčině bychom mohli polemizovat. Jak nám však historické zkušenosti dokládají, dobrý řemeslník měl vždy dostatek financí k tomu, aby mohl žít plnohodnotný život. Je tedy tímto důvodem potřeba být někým „dokonalejším“, tedy když vystuduji prestižní obor, bude si mě společnost více vážit? To určitě ne, charakterové a osobnostní předpoklady nejsou utvářeny „pouze“ zděláním od maturity výše.

Dobrý zedník či pokrývač se v soudné společnosti vždy dočká úcty za to, jak kvalitně pracuje a jakým je člověkem. /MN/