Studium v zahraničí z vás chodící encyklopedii neudělá

31.01.2017 Existují mezi námi i takoví jedinci, kterým náš malý český akademický rybníček již nestačí a pošilhávají po univerzitách nacházející se v blízké či daleké cizině. Jedná se o odvážlivce, jejichž motivace k tak závažnému rozhodnutí musí být dozajista dosti silná, byť pramení z čehokoliv.

Poté co se zájemcům o toto studium podaří danou zahraniční univerzitu kontaktovat, podat přihlášku, projít martyriem přijímacího řízení, zaplatit případné nemalé školné, zajistit ubytování, zabalit kufry, objednat letenku, oprášit slovíčka daného jazyka, přesunout se z místa A do místa B (čili do místa studia), ubytovat se, dát vědět škole, že jsem zde, vyřídit formality spojené s výukou a zjistit možnost členství v nějakém studentském spolku (tam se dá naučit opravdu mnoho), mají studenti zpola vyhráno.

První překvapení je však čeká ve chvíli, kdy se začnou shánět po studijních materiálech nebo skriptech. Ve většině škol však žádné neexistují. Studenti si potřebné materiály musí všemi možnými způsoby zajistit sami. Takže co teď. Skripta neexistují, přednášky mají většinou formu nedůležité pomůcky a styk s vyučujícím mnohde probíhá pouze v týdenních tutoriálech (konzultačních hodinách), kde bývá studentům sdělena informace o rozsahu a množství jimi vypracovaných esejí na vybrané téma.

Druhým překvapením bývá, že výstupem není encyklopedická znalost studované problematiky, ale právě samostatná práce, která je důkazem porozumění studovaného tématu. Týdenní seznam knih a akademických článků k samostudiu běžně obsahuje asi dvacet kousků. Eseje, které studenti přinášejí ke konzultaci na tutoriály, musí být v rozsahu přibližně 3000 slov, což odhadem odpovídá pěti stranám běžného textu. Od studentů se na rozdíl většiny českých vysokých škol nevyžaduje hromadění encyklopedických informací, nýbrž kvalitní vlastní argumenty, jejich vyváženost a samozřejmě i celková poutavost eseje.

Stěžejním bodem studia na zahraniční univerzitě, jsou tutoriály. Během této konzultační hodiny, jež má většinou neformální charakter, student s vyučujícím rozebírá téma, které se daný týden učil. Tyto inspirující diskuse urovnávají myšlenky a pomáhají objevovat nové pohledy na témata, kterých si student za celý týden nevšiml.

Samotná zkouška probíhá dle principu, že vyváženost, originalita a logická argumentace jsou více než znalosti na encyklopedické úrovni. Zkouší se většinou písemnou formou, kdy si student vylosuje otázku či otázky a z první ruky na čistý papír napíše svou esej, kterou následně obhájí. Tomuto se tedy říká logické ukončení vysokoškolského studia.

Podstatou studia v zahraničí není, jak již bylo řečeno v úvodu tohoto článku, získání encyklopedických znalostí, ale naučit studenty přemýšlet, prezentovat své argumenty a nenechat se vyvést z míry takovými problémy, které na první pohled vypadají jinak než na pohled druhý. Student přicházející ze zahraniční univerzity bude oplývat relevantním názorem na mnoho dějů okolo nás, avšak pokud by se měl účastnit vědomostní soutěže, s největší pravděpodobností by prohrál. /RB/