Svěřte (se) odborníkům!

Občas si přečtu nebo vyslechnu úvahy známých, že se jim tu více, tu méně blíží termín pro odevzdání bakalářské či diplomové práce. Jsou např. zaměstnáni, mají rodiny a jejich situace je proto z řady důvodů komplikovaná. Nemohou se plně zpracování textu věnovat, jsou limitováni časem, ekonomicky atd. Když tak různě poslouchám úvahy na toto téma, přemýšlím, zda je za takto nastavených podmínek vůbec v silách realizovat vědeckou práci opravdu na úrovni a v odpovídající kvalitě. Na druhou stranu je ale vždy na každém, aby své možnosti zvážil a počítal s možnými „riziky“ a nahodilostmi, které často velmi zásadně zasáhnou do života. Pokud už se takto ubírají úvahy, je více než pravděpodobné, že něco jako „individuální plán“ o tom, „co dělat teď a co příp. odložit“, bychom si měli tak nějak pro sebe udělat každý. Problémy to sice neřeší beze zbytku, ale možná nás aspoň méně v dané souvislosti vývoj nezastihne nepřipravenými, a také nás méně překvapí. Už před nějakým časem se mi dostala do rukou kniha známého sémiologa U. Eca o tom, „Jak napsat diplomovou práci“. Vznikla už kdysi ke konci 70. let 20. stol., ale dle mého názoru je kromě zajímavého a čtivého ztvárnění, její význam stále aktuální a může být docela návodem k řešení. Např. v tom, že i profesor Eco se kloní k názoru, že pokud člověk zváží své síly a priority, může zvládnout napsání takové diplomky skoro vždy. Ani on přitom nevylučuje možnost, že pokud zkrátka není naší prioritou další vědecká činnost, je tu možnost zadat a zaplatit si zpracování takové práce. Nevidí na tom nic divného, pokud už náš svět vzdělání se stal natolik masovým a v řadě případů i konzumním. Proč tedy nevyužít ke spolupráci např. profesionálně působící týmy autorů z oborů technických i společenskovědních a nesvěřit jim ke zpracování např. právě seminární, bakalářskou či právě diplomovou práci? /haas/