Také o významu stínu

J. W. Goethemu je připisován citát o tom, že „Šedivá je všechna teorie, ale zlatý strom žití se zelená.“ Nevím, zda to platí beze zbytku, ale něco „drobného“ na té úvaze přeci jen bude.
To mě napadá, když se vrátím také k úvahám V. Klause o tom, že by ekonomické školy měly učit to, jak „ekonomicky“ myslet a více se kriticky přemýšlet než přijímat jen tzv. vnucené pravdy (parafrázuji). A jistě nemusí jít jen o „ekonomickou teorii“, ale obecně o teoretický přínos oborů v jejich konfrontaci s praxí. Resp. o to, co se dnes dosti často rozebírá, zda absolventi řady vysokých škol, studijních oborů nakonec najdou pro své získané vzdělání odpovídající praktické uplatnění (tedy zaměstnaní).
Vyjdu-li z osobní zkušenosti filozofa (logika), politologa, pak musím říci, že to ani zdaleka nemusí být v souladu s tím, co se nabízí, či můžeme dosáhnout při pokusech uplatnit své získané vědomosti, za účelem určité, nejen „pocitové“, profesně růstové, ale i hmotné návratnosti.
Nutně jakousi limitující roli přitom nemusí hrát ani „tržní“ poptávka tu více nebo méně po technických nebo spíše společenskovědních oborech, avšak dosti důležitou roli může mít jakási mezioborová orientace v problematice, které (kterých) se tyto obory dotýkají spíše na úrovni funkce, jenž si dovolím nazvat „zprostředkováním“. Tedy informací více dostupných veřejnosti a jejich následným využitím na úrovni třeba právě populárně vědecké činnosti a aktivit s akcentem širší dostupnosti.
Přitom si troufám tvrdit, že nemusí jít ani zdaleka o „zlatý strom žití v zeleném“, jak nám nabízí svou úvahu výše zmíněný klasik literatury. Naopak. Mnohdy přijdeme na velmi ponurou (až šedou) praktickou odezvu. A záleží hodně na naší teoretické vybavenosti, najdeme-li v sobě sílu čelit případným nesouladům až rozporům, před nimiž nás ani onen „strom žití věčně zelený“ neuchrání. Často pak spoléháme alespoň na jeho stín. /haas/