To nejlepší nakonec

03.02.2017 Završením vlastní kvalifikační práce bývá vypracování výzkumné závěrečné zprávy, jejímž hlavním smyslem je podrobně informovat čtenáře o zkoumaném problému, přístupech k jeho řešení, analýze dat, jež byly získány šetřením a samozřejmě o závěrech vyplývajících z realizovaného výzkumu.

Každá dobrá zpráva o výzkumném šetření by neměla být mnohoslovná (tudíž žádný román na pokračování), což znamená, že bude obsahovat pouze informace nezbytné k pochopení záměrů a výzkumných postupů autora. Ze závěrečné zprávy musí být jasně patrná konfrontace poznatků autora s teoriemi a výsledným bádáním autorů jiných. Tyto skutečnosti potencionálnímu čtenáři umožní posoudit nakolik je realizovaný výzkum přínosem pro vědu, zda jde o nová objevná zjištění, potvrzení již zjištěného či dokonce o plagiát. Závěrečná zpráva kvalifikační práce, má-li splňovat určitá kritéria, musí obsahovat několik po sobě jdoucích částí.

1. Část vstupní, kde autor formuluje zkoumanou problematiku, řadí ji do určitého systému vědeckého myšlení a současně naznačuje i jiné pohledy různých hraničních věd. V této vstupní části by měl autor smysluplně zdůvodnit existenci svého průzkumného šetření a bádání, respektive vymezit pojmy, s kterými chce dále pracovat.
2. Druhá část zprávy by se měla zabývat analýzou stavu řešení výzkumného problému na základě rozboru publikací, které se danou problematikou zabývají. V této části se autor může vyjádřit o současném stavu ve vývoji poznání zkoumané problematiky, o různých teoriích, ale i výzkumech, které již byly v minulosti realizovány. Autor se zde může blýsknout svými vědomostmi, čímž prokáže svou vědeckou erudici. Neměl by ovšem zapomínat, že nezpracovává telefonní seznam či publikaci o dané problematice, ale že hlavním smyslem výzkumné zprávy tkví v její stručné a věcné analýze stavu řešení zkoumaného problému.
3. Třetí část informuje o východiscích průzkumu, hypotézách, základním souboru či vzorku, o strategiích, užitých technikách a metodách průzkumu.
4. Čtvrtá část je v celé závěrečné zprávě stěžejní. Jejím obsahem je prezentace a analýza šetřeného materiálu. Zde autor uvádí fakta včetně číselných tabulek, dat, přehledů apod. Součástí této fáze závěrečné zprávy je i diskuse nálezů, čili nejen analýza dat, ale také jejich interpretace.
5. Poslední část se zabývá shrnutím základních věcných poznatků, jež plynou z realizace průzkumného šetření.

Pokud by chtěl autor závěrečné kvalifikační práce ve svém průzkumném šetření či výzkumu i nadále někdy v budoucnu pokračovat, neměl by ve svých závěrech používat vykřičníky, jež naznačují vyřešení problému, nýbrž užít i otazníky, které ponechají prostor případným otázkám otevírající cesty k hlubšímu pochopení zkoumané problematiky. Použije-li tento typ závěru, pravděpodobně se zařadí do řetězce podobných řešení, které mohou jako celek přispět do častokrát nikdy nekončícího vědeckého zkoumání a bádání. /RB/