Už školky mohou rozhodovat o budoucím pracovním uplatnění

Zřejmě každý z nás se v posledních letech setkal během svého studia s pojmem „znalostní ekonomika“. Že tento pojem souvisí také s oblastí školství, vysoké nevyjímaje, asi pochybuje málokdo.
Jak moc či jak úspěšně si v rámci realizace významu tohoto pojmu stojíme, už je, a také by mělo být, tématem širších celospolečenských diskuzí.
S odvoláním na profil Společnosti Scio, zabývající se „zejména zjišťováním a hodnocením výsledků vzdělávání, působí v oblasti českého školství od roku 1996“ , je možné význam pojmu „znalostní ekonomika“ charakterizovat v kontextu vývoje moderní a zejména postmoderní společnosti jako „Ekonomiku založenou na průmyslu, typickou pro 20. století, která byla nahrazena tzv. "znalostní ekonomikou". Autority se shodují, že zatímco průmyslová ekonomika byla založena na produktivitě, znalostní ekonomiku ženou dopředu myšlenky.“  A jistě na toto téma byla sepsána nejedna úvaha. Co je však stále aktuální, a vcelku také „bolestivě“ žádoucí - hledat co nejoptimálnější propojení mezi získávanými znalostmi, podporovanými schopnostmi a jejich propojením na trh práce.
Není žádným tajemstvím, že tento proces začíná již na úrovni předškolních zařízení (např. školek), dále se rozvíjí na úrovní základní školy, pokračuje na střední škole a může se dále rozvíjet právě studiem školy vysoké. Že má v této proceduře české školství své výrazné rezervy a „Schopnosti českých žáků se v mezinárodním srovnání pravidelně zhoršují.“ , se lze aktuálně dočíst. Přitom řešení určitě nespočívá „jen“ v tom, lapidárně řečeno, že kdo, kdy nenavštěvoval nějakou tu „mateřinku“, neobstojí v konkurenci znalostí, ale spíše - zda opravdu české školství, resp. jeho odpovědná místa, včetně těch ministerských věnují dostatečnou a žádoucí pozornost kvalitě a kvantitě (tedy i počtu těchto už předškolních zařízení) a sledují znalostní a dovednostní úroveň už těch nejmenších dětí. A to zejména s ohledem na jejich budoucí uplatnění, i v dikci možná „tvrdě“ vyřčeného „naplnění poptávky po budoucích absolventech“. Otázka a výzva jistě stále aktuální! /haas/