Ví osmák, jakou střední školu chce studovat?

21.05.2016 „Mami, tati, já budu pilotem!!!“

Slýchávala v osmdesátých letech minulého století celá řada rodičů. Může však současný školák, navštěvující druhý stupeň primární školy, mít objektivní a seriózní povědomí o tom, čím nebo kým chce být a v této souvislosti jako střední školu chce studovat?

Je pravdou, že moderní technologie, metody, formy i obsah vzdělávání staví současné „osmáky“, kteří se rozhodují o tom, jakou školu budou dále studovat, do pozice daleko více informovaných jedinců, než tomu bylo v dobách ještě nedávno minulých.

Rozhodnout se však zodpovědně pro nějakou školu s potenciálem na pracovní uplatnění, není v žádném případě jednoduché. Žáků, kteří se rozhodují o tom, jakou střední školu budou studovat, pomáhají v jeho rozhodování rodiče, výchovní poradci a také různé prezentační akce konkrétních škol. Rozhodně tomu dnes již není tak, jako dříve, kdy třídní učitelky sdělila dítěti, že na něj zbyly tyto dva obory (skladník a valcíř) a ať si tedy vybere. Ono nešťastné dítko nemělo ani potuchu o tom, co slovo valcíř znamená, natož aby mělo sebemenší představu, co je náplní onoho studia.

Nutno však podotknout, že období kolem čtrnácti let, kdy se dítě o střední škole rozhoduje, je v tomto ohledu velice nestabilní. Kdo z nás, dospělých, dnes dělá práci nebo je zaměstnán v oboru, který vystudoval? Asi málokdo.

A i když se dítě pevně rozhodně například pro studium na gymnáziu, nemá vůbec představu, jak by mohlo toto vzdělání uplatnit ve svém profesním životě. Je pravdou, že se střední školy, a nejen ony, předhání v tom, aby nalákaly do svých lavic dostatečné množství studentů.

Je však otázkou, jestli jim tato snaha vydrží také po tom, co vejde v platnost legislativní dokument, upravující financování škol již nikoli na základě krajských normativů, tedy objemu finančních prostředků na jednoho žáka, ale na jednu třídu. /MN/