Z jiného soudku, aneb nejenom studiem a prací je člověk živ

30.12.2016 A je tady zas, ten vánoční čas. Konec kalendářního roku včetně svátků vánočních člověka přivádí k úvahám týkající se samotného bytí na tomto světě. Je to období, kdy je vhodné se na chvíli zastavit, poohlédnout se a provést určitá zhodnocení toho, co se vydařilo, co ne a jakým způsobem by bylo možné to, co se nepovedlo, napravit a dát věcem správný směr.

Život je jako nádoba, do které postupně vkládáme kuličky různých velikostí. Představme si, že tyto kuličky symbolizují určité priority důležité v lidském životě. Největší budou představovat rodinu a přátele, střední velikost symbolizují zaměstnání a studium a konečně ty nejmenší budou zastupovat zábavu. Jako první v pořadí do nádoby vložíme kuličky největší, druhé v pořadí budou kuličky střední velkosti, které se mezi ty největší lehce vejdou.

Nejmenší kuličky symbolizující zábavu zaplní zbytek volného prostoru. Pokud užijeme tento způsob vkládání kuliček do nádoby života, bez problému se do ní všechny vejdou. Avšak co kdybychom kuličky vkládali v opačném pořadí? První nejmenší (zábava), potom středně velké (zaměstnání a studium) a nakonec velké (rodina a přátelé). V případě, že nádobu života zaplníme kuličkami nejmenší velikosti, již nezůstane žádné místo pro ostatní.

A co z toho plyne? Rodina a přátelé jsou nejdůležitější hodnoty v životě každého člověka a na to by nikdo neměl zapomínat. Zaměstnání a studium je také velice důležité. Lidský jedinec se prostřednictvím práce dokáže seberealizovat a prezentovat své já. Zaměstnání uklidňuje a dává životu tolik potřebný řád a smysl. A zábava v životě lidském je především určitý bonus, přidaná hodnota realizované práce, odměna, odpočinek, uvolnění a relax.

Obrátíme-li pořadí těchto hodnot, po krátké době se z našeho života stane peklo. Budeme-li se stále bavit či pracovat, nezůstane již žádné místo pro rodinu. Unikne nám podstata lidského bytí, která by měla být především zaměřena na nejbližší. Pocit blízkosti, lásky a porozumění milovaných se nedá žádnou jinou hodnotou nahradit. P.S.

… a mimochodem, Ježíšek opravdu existuje. Viděl jsem ho v očích své tří a půl leté dcery spolu se procházejíce nádherně vánočně vyzdobenými ulicemi města. Prostřednictvím jejího němého úžasu jsem opět objevil dávno zapomenuté tajemné kouzlo vánoc. Chtělo se mi plakat, sám nad sebou. Jak jsem proboha mohl zapomenout? Děkuji Ti, moje malá milovaná princezno, že Jsi mi pomohla. /RB/