Základní chyby, které děláme ve vysokoškolských pracích

24.10.2017 V současném vysokém školství je velice častým prostředkem pro uznání zápočtu či zkoušky, sepsání takzvané seminární či jiné práce. Každá taková práce má od vyučujícího nastaveny určité parametry, které se však v mnoha ohledech globálně shodují. Výrazy jako citace (přímá citace), parafráze nebo rozdíl mezi seminární prací či úvahou, jsou při vysokoškolském studiu velice časté.

Víme však správně, co ony výrazy znamenají? Pokud se budeme bavit o citace, jedná se o přesné přepsání části textu z odborné učebnice či literatury do seminární práce. Citujeme tak tím doslova názor konkrétního odborníka na danou problematiku. Citaci uvádíme do textu kurzívou, začíná a končí uvozovkami. Takzvané parafráze však není onou přímou citací, jak je někdy mylně chápáno, ale jedná se o volný překlad určitého textu v učebnici či odborné literatuře.

Laicky řečeno jde o převzetí myšlenky autora avšak popsané vlastními slovy studenta. Tento text je uváděn v seminární práci běžným písmem. U obou případů je však nutné uvézt autora či titul, ze kterého jsme čerpali. Nejběžnější typy označování citací a parafrází je poznámka pod čarou, harvardský systém (tedy uvedení autora a roku vydání publikace za konkrétním textem v závorce).

Co je podstatou seminární práce? Seminární práce má prokázat, jak hluboký vhled má student do dané problematiky a zda dovede v tomto kontextu pracovat také s odbornou literaturou. Student, tedy píše, vlastním slovy o dané problematice, kterou doplňuje názory odborníků v daném oboru, a to buď přímou citací, nebo parafrází.

Naproti tomu úvaha má za primární cíl, jak již z názvu vyplývá, uvažovat nad konkrétní problematikou, polemizovat nad konkrétními řešeními či nabízet nejrůznější řešení problému. Úvaha může být bez citací či parafrází, ale také mohou být zadavatelem vyžadovány. Nepleťme si tedy citaci s parafrází apod. /MN/