ZKOUŠKOVÉ SE BLÍŽÍ, ANEB PO PŮL ROCE OPĚT ČAS NA ÚKLID A JINÉ ŽIVOTNĚ DŮLEŽITÉ POVINNOSTI

23.11.2015 Také to určitě znáte. Na začátku semestru si všemožně slibujete, že se na to učení tento semestr prostě nevykašlete. Že už nechcete zažívat ty pocity, kdy se na Vás termíny valí ze všech stran a Vy sotva otevřete jedny skripta, už abyste se začali dívat do dalších. Ty pocity, kdy už nemůžete a říkáte si jen, jestli Vám tyhle nervy za to stojí a že další zkouškový bude určitě jiný!

Něco mi říká, že nejsem jediný, kdo po zkoušce většiny předmětů pomyslně zahodí rychle nabité vědomosti do koše a tím je pro něj předmět odškrtnut a uzavřen. Dokonce si myslím, že ani nejsem jediný, kdo najednou, když před sebou má vidinu učení, musí nutně udělat minimálně sto padesát jiných věcí, které nejsou zrovna důležitější než učení se. Ale v tu chvíli Vám přijdou tak urgentní, že nesplnit je, určitě byste z toho studia nic neměli. Zkouškové se tak stává velmi dobrým pomocníkem s dlouho odkládaným úklidem, v dělání věcí, na které jste za poslední půlrok prostě neměli ani minutu času atd.

Tato teorie je potvrzena nejen mnou, ale dokonce o tom jednou kdosi nazpíval i zkouškovou hymnu všech, kteří to mají stejně nebo alespoň podobně. Mimo jiné se v ní zpívá:„Ve zkouškovém období uklízím celý byt, i když nesnáším úklid, je to lepší než se učit.“ A to je přesně ono. Najednou se se zájmem díváte na Ulici, Ordinaci a bůhví co ještě, i když za normálních okolností by Vám byly tyto žvýkačkové seriály zcela ukradené. A když už jste se tedy dodívali, ještě kouknete na to, co běží na dalším programu, ale pak už se opravdu začnete učit! Jenže co se dá dělat, dávají The Simpsons a na to jste se ještě za mlada, kdy zkouškové bylo pro Vás cizím slovem, dívali tak rádi. Ta chvilka přece nikoho nezabije.

Následuje čas na minimálně už desáté jídlo tohoto dne, v mezičase si přece ještě musíte uklidit alespoň stůl (však kdo se přece má v takovém nepořádku učit) a najednou je noc a z Vašeho původního učícího se plánu na daný den je splněný jen zlomek. Učení je někdy dřina a bolí. A přemluvit se do něj stojí často větší námahu, než jakákoliv fyzická práce na světě. Kdo by někdy nekáral sám sebe, že začal s přípravou učení se, psaní diplomové, bakalářské nebo seminární práce tak pozdě? A kdo by se alespoň jednou nepřistihl říkat, že příště to udělá jinak? /T.S./